„Měla jsem do konce minulého roku uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou. Protože ale bylo na konci roku hodně práce, termín skončení pracovního poměru se mlčky přešel. Mistr byl rád, že má kdo plnit zakázky, a tak jsem pracovala až do konce minulého měsíce, kdy mně bylo sděleno, co v práci ještě pohledávám, že můj pracovní poměr už dávno skončil, a tak druhý den již do práce nemusím,” uvedla čtenářka.

Jak dále dodala, ze strany zaměstnavatele nešlo o žádné přehlédnut. Za odpracované dny za dobu po údajném skončení pracovního poměru dostávala řádně vyúčtovanou mzdu. „Mohl mě zaměstnavatel ze dne na den z práce vyhodit a mohu se proti tomu nějak bránit?” zeptala se.

Doba určitá přešla v dobu neurčitou

Podle právníka Jana Dubenského problém čtenářky řeší zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který ohledně skončení pracovního poměru má ustanovení § 65. „V něm je stanoveno, že pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby zaměstnání s vědomím zaměstnavatele dále v konání práce, platí, že se poté již jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou se všemi důsledky z toho vyplývajícími,” uvedl Dubenský.

Čtenářka tak nemůže být z pracoviště vykázána z důvodu, že už tam dávno nemá co dělat. „Pracovní poměr takto určený může být skončen pouze způsobem, který zákoník práce stanoví – tedy dohodou, výpovědí ze zákonem uvedených důvodů, případně okamžitým zrušením při splnění přísných zákonných podmínek,” dodal Dubenský.

Podle něho pak do té doby její pracovní poměr trvá a nemůže být z práce vyhozena. Případný spor řeší soud, který může stanovit i náhradu mzdy za dobu, kdy paní nemohla v plnění pracovních povinností pro zavinění na straně zaměstnavatele pokračovat.