„Překvapením pro nás je, že 58 procent dotázaných si myslí, že se světem peněz by měly děti seznamovat hlavně školy, zatímco jen více než čtvrtina považuje za hlavní zdroj finančního vzdělávání rodinu,“ řekla ředitelka výzkumu společnosti SC&C Jana Hamanová. „To je totéž, jako kdyby čištění zubů učila děti až zubařka, když jim objeví kaz,“ dodala Brychová.

Stejného názoru je i psycholog Jeroným Klimeš. Ten se netají tím, že svým malým dětem předškolního věku už zavedl finanční deník a stanovil jasná a striktní pravidla, za co mohou drobné částky získat a za jaké situace je mohou naopak ztratit. Prostě systém odměn a pokut. Zároveň když si něco většího chtějí koupit, očekává, že se na tom budou podílet, byť třeba jen zlomkem ceny.

Jsou ale i odpůrci takového přístupu. Podle nich učit od malička děti, že svět stojí hlavně na penězích, může ratolestem zkrátit dětství, ochudit je o období „krásné nevinnosti a naivity“.

„Navíc činnosti jako luxování a mytí nádobí jsou rituály v rodině, jež by měly být i pro děti samozřejmou pomocí rodině, nikoli činností za finanční odměnu. Nepovažuji za správné, že dětem už od mala ukážeme, že i v rodině se vše dělá pro a za peníze,“ namítá dětská psycholožka, která si nepřála být jmenována.

Myslí si, že úrok je to, že něco dostanou

Ředitelka soukromé školy z Prahy 9 ale namítá, že děti mají komerčních termínů, reklam a pojmů o penězích stejně plnou hlavu už v první třídě.  „Slyší, jak se rodiče často baví, ale i hádají o penězích, slyší a vidí to v televizi. Často se ale v pojmech zcela ztrácejí. Zpívají si reklamu půjčky, půjčky, ale myslí si, že úrok je to, že něco dostanou, ne to, co za půjčku zaplatí,“ dodává pětačtyřicetiletá pedagožka.

V této škole to dělají tak, že už ve druhé třídě mají děti fiktivní obchody se „spotřebním“ zbožím. V nich mezi sebou nakupují a prodávají, skupiny si vedou přehled nákladů, výnosů, zisků a ztrát, třeba v hodinách matematiky. Jenže soukromá škola si to může dovolit, ve třídě je jen dvanáct dětí.

„Dobré každopádně je, že 74 procent dotázaných souhlasí s tím, že finanční gramotnost je třeba v dětech začít rozvíjet již na základní škole, ne až v osmnácti letech,“ dodala Hamanová.

Podle ní jsou velké rozdíly v tom, jak školy k povinné výuce finanční gramotnosti přistupují, jak výuku rozvrhnou a jakou formou. „A je otázka, zda některé věci o penězích nezačít děti přirozeně učit již od mateřské školky,“ míní Hamanová.

Mladí se moc nevyznají 

Únorový výzkum na tisícovce respondentů pro ČBA ukázal, že mladí lidé ve věku od 18 do 29 let v základních znalostech ze světa bank a pojišťovnictví plavou a že jejich finanční gramotnost je pro praktický život podprůměrná. Týká se to hlavně lidí se základním vzděláním a vyučených. „Test nebyl zase až tak jednoduchý. Nesledovali jsme jím jen strohé základní znalosti pojmů, ale také porozumění,“ dodala Hamanová.

Test například zjišťoval přehled dotazovaných o vztazích vývoje výnosů na inflaci, zajímal se o to, zda tuší, jaké je zajištění u půjček mezi jednotlivci.

Měli uvést, zda a jak chápou rozdíl v označování měsíčního a ročního zhodnocování, co znamená, když se řekne, že někdo platí úroky z úroků. Zda vědí, k čemu je dobrý finanční arbitr či co je to anuita.

Podle výsledků výzkumu Češi celkově vykazují finanční gramotnost na mírně nadprůměrné úrovni. Nejlépe jsou na tom vysokoškoláci, nejhůře lidé se základním vzděláním.

Jak Hamanová dále upozornila, některé chybějící znalosti ve finanční gramotnosti lze načerpat praxí. Starším lidem nad šedesát let zase unikají dynamické změny, k nimž ve světě financí v poslední době dochází, v porovnání se stavem, na který byli oni „zamlada“ zvyklí.