Hlavní obsah

Firmu popravila báchorka o jejím krachu

Právo, Jindřich Ginter

Právníci zastupující významné společnosti volají po tom, aby zákonodárci příliš neotáleli se změnami insolvenčního řízení, které je v Česku snadno zneužitelné k likvidaci zdravých firem. Oprávněně.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Vyplývá to z právní analýzy, kterou exkluzivně pro Právo připravili právníci ze dvou prestižních nadnárodních advokátních kanceláří, Bořivoj Líbal z PwC Legal a Patrik Przyhoda z CMS Cameron McKenna.

Podrobně v ní popisují, pochopitelně v anonymní formě, jak do roka od insolvenčního útoku padla prosperující obchodní společnost z Ostravy, dosahující ve svých nejlepších dobách až miliardového obratu.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Pohromu odstartoval naštvaný obchodní partner. Vyfabuloval vůči podniku pohledávku a v podání k soudu vylíčil zcela nepravdivě, jak je na tom podnik špatně.

Razítka jen lítají

„Krajský soud v Ostravě na základě zmíněného insolvenčního návrhu téměř okamžitě rozhodl o zahájení insolvenčního řízení,“ píšou Líbal s Przyhodou. Oprávněnost pohledávky a pravdivost tvrzení o situaci firmy soud nezkoumá. Jenže „černý“ záznam je v insolvenčním rejstříku ihned.

Banky v takové situaci, ať je skutečnost jakákoliv, žádají okamžitě splacení všech úvěrů, jdoucích u tak velké firmy do stovek miliónů korun, které firmě poskytly se splatností na mnoho let. Postačuje k tomu jen záznam v insolvenčním rejstříku.

I další obchodní partneři se pak začínají bát o své peníze, a tak se raději k insolvenčnímu tažení také přidají. Je to takový „běh na firmu“, podobně jako se z angličtiny říká „run na banku“.

Stigma dlužníka, byť nepravdivé, nakonec z firmy udělalo skutečného dlužníka, protože přišla o pověst, i když se prvotní insolvenční návrh později ukázal jako zcela neoprávněný.

„Navrhovatel, podnikatel, který to odstartoval, dosáhl zahájení insolvenčního řízení, přestože jeho insolvenční návrh byl zjevně neopodstatněný, když svá tvrzení o domnělém úpadku předmětné společnosti řádně nedoložil žádnými reálnými důkazy. Již samotné zahájení insolvenčního řízení ovšem znamenalo pro společnost velký zásah do možnosti nakládání s jejím majetkem,“ vysvětlují Líbal s Przyhodou.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje návrh novely insolvenčního zákona, v němž se zabývá i těmito tzv. šikanózními insolvenčními návrhy a tím, jak jim účinně zamezit. Zatím však návrh nebyl zákonodárcům předložen. Ve čtvrtek k tomu ve Sněmovně pořádá Hospodářská komora ČR seminář, na nějž by měl své záměry přijít vysvětlit i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO).

Chtělo by to jistinu

Určitá ochrana před šikanou je ovšem zakotvena již v současném insolvenčním zákoně. Podle právníků z PwC Legal a CMS Cameron McKenna může soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby složil finanční jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by uváděnému dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Pokud by soudy po navrhovateli žádaly složit jistinu odpovídající například jeho obratu, mohlo by to nesmyslné návrhy částečně eliminovat.

Pokud je insolvence oprávněná, navrhovateli se vrátí. Jinak propadne. Dojde-li podle zákona skutečně k zastavení insolvenčního řízení vinou insolvenčního navrhovatele a vznikla-li dlužníkovi v důsledku zahájení insolvenčního řízení nebo v jeho průběhu škoda, může se dlužník domáhat náhrady takové škody po insolvenčním navrhovateli. Tak se to píše v zákoně. Jenže realita je trochu jiná.

Když se vinou neoprávněné insolvence spustí insolvenční domino a firma zkrátka padne, tak co si takový podnikatel na druhém, který to všechno vyvolal, vezme? Jsou to pak jen další léta soudů bez jasného výhledu na nějakou satisfakci.

Nejvíce získávají banky: osm procent

Na druhou stranu v insolvenčním řízení mnohdy pohoří i věřitelé, kteří uplatňují své pohledávky vůči firmám oprávněně, jenže se jim nevrátí ani tolik, aby pokryli právní náklady.

„V šesti z deseti případů končí insolvence zcela bez majetku dlužníka, věřitelé nedostanou ani korunu. Celkové uspokojení pohledávek věřitelů činí 6,4 procenta,“ řekla Právu advokátka Jarmila Veselá ze společnosti InsolCentrum, která analyzovala data z insolvenčního rejstříku.

Banky získávají z insolvencí necelých osm procent. Nejméně úspěšný je stát. Od dlužníků v insolvencích získá jen necelá tři procenta pohledávek.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám