„O tom, že manžel v můj prospěch uzavřel životní pojištění, jsem se dozvěděla až téměř po roce od jeho smrti. Vyplacené peníze mě s dětmi na poslední chvíli zachránily od pádu na samé dno. K tomu ale nemuselo vůbec dojít, kdyby mi manžel o pojistce řekl,” svěřila se Právu pětatřicetiletá Alena, která po manželově smrti zůstala sama se dvěma dětmi.

Jak ukázal aktuální průzkum NN pojišťovny a penzijní společnosti, paní Alena rozhodně není sama, koho může podobná situace potkat. Každý druhý Čech totiž doma se svými blízkými o pojištění a jiných finančních produktech, které má sjednané, vůbec nemluví. V případě bezdětných párů své blízké informuje dokonce jen třetina z nich.

„Češi jsou v případě pojištění pověrčiví a nechtějí tak mluvit o tom, co by se stalo, kdyby zemřeli. Přitom právě životní pojištění je má chránit před nenadálými událostmi,“ uvedla pro Právo Kateřina Štěrbová z NN pojišťovny.

Pojišťovna postrádala platbu pojistného

Alenin manžel velmi slušně vydělával, jeho příjem tak dokázal pokrýt veškeré výdaje mladé rodiny. Alena si tak mohla dovolit zůstat s dětmi doma a starat se o provoz domácnosti. Později, když děti trochu povyrostly, našla si práci jen na pár hodin denně, ne tak kvůli penězům, ale spíš aby přišla mezi lidi.

Manželova nenadálá smrt však její život obrátila vzhůru nohama. Rodinu nedokázala ze svého příjmu uživit, a i když si časem našla lépe placenou práci, musela čerpat z úspor. „Smrt manžela byla hrozná, z ničeho nic jsem přišla o člověka, kterého jsem velmi milovala. Ovšem, co mě a děti čekalo po jeho smrti, bylo mnohdy mnohem horší. Peníze nám z účtu závratným tempem mizely a já se děsila, co bude, až úspory dojdou,” posteskla si Alena.

Ve chvíli, kdy uvažovala o tom, že bude muset prodat byt a poohlédnout se po levnějším bydlení, přišel dopis z pojišťovny určený jejímu manželovi. Pojišťovna urgovala zaplacení pojistného. Až tehdy Alena zjistila, že manžel uzavřel pojistku a ona se tak stala tzv. obmyšlenou osobou, které bude vyplaceno pojistné plnění v případě jeho smrti.

Pozůstalí se k pojistkám dostanou, mnohdy až po roce

Pokud úmrtí klienta pojišťovně nenahlásí pozůstalí právě z důvodu, že o pojistce nic neví, je pro pojišťovnu prvním signálem absence pravidelných plateb pojistného.

„Na ty klienta upozorňujeme formou dopisu a poté se ho snažíme kontaktovat telefonicky. Velké množství klientů si ovšem volí frekvenci plateb na roční bázi, tento postup tedy může trvat poměrně dlouho,” uvedla Kateřina Štěrbová. A to byl i případ paní Aleny, jejíž manžel platil pojistné jednou ročně.

Stejný princip funguje i v případě, že na pojištění klientovi přispívá zaměstnavatel v rámci zaměstnaneckých benefitů.

„Zde k pojistné události dojdeme ale rychleji, protože zaměstnavatelé volí spíše měsíční platbu příspěvků a často nás samotné firmy informují o tom, že a také proč příspěvek přestávají poskytovat,” doplnila Štěrbová.

Pojišťovny také každoročně klientům zasílají potvrzení o odpočtu z daňového základu, pozůstalí tedy informaci o existenci pojištění mohou získat i touto cestou.

Češi si svá hesla hlídají

Z průzkumu také vyplynulo, že devět Čechů z deseti svým blízkým nesděluje ani konkrétní přístupové údaje k bankovním účtům či servisním portálům pojišťoven,

Nicméně více než třetina z nich je má zajištěné takovým způsobem, aby se k nim v případě smrti mohli rodinní příslušníci dostat. Ovšem více než polovina lidí přístupové údaje nesděluje nikomu.

„V případě, že pozůstalý ví o uzavřeném životním pojištění, ale nezná přístupová hesla, stačí, když se s rodným číslem zemřelého a úmrtním listem obrátí na pojišťovnu. Ta se touto cestou dozví o pojistné události a může začít jednat,” upřesnila Štěrbová.