Čas kvapí. Zestárli. A nemají komu z rodiny firmu předat. Děti často nedorostly do výše svých otců či ambiciózních matek.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

To je jeden z nejčastějších problémů, které dnes s diskrétností musí řešit stovky úspěšných Čechů. Komu předat žezlo v rodinné firmě, aby potomek, sice vzdělaný na nejlepších školách, šmahem nepohřbil s lehkostí to, co se v potu tváře budovalo často i více než dvacet let?

Řeší to podnikatelé ve firmách na počítačové technologie, na výrobu odlitků a plastů pro automobilový průmysl anebo ve stavebnictví. Zároveň právě takové firmy cíleně loví nejrůznější konzultanti nebo advokáti specializovaní na fúze a akvizice ve firmách, kteří zastupují investory lačné po nových příležitostech.

Ve hře je totiž nejen majetek za desítky miliard korun, ale především kontrola nad značným obratem, jenž se navíc podle odhadů bude u většiny stabilních podniků ještě zvyšovat v souvislosti s pozitivními očekáváními.

Raději cizí než vlastní

„Máme klienty, kteří dokázali na počátku téměř z ničeho vybudovat velmi úspěšné české firmy. Jenže jsou to už pánové pomalu v důchodovém věku. Všechno ve firmě skvěle funguje, rozvíjejí nové projekty, akvizice, jenže teď hledají, co dál. Přerostli už rámec rodinné firmy, navíc mnohdy v rodině vhodného následníka nenacházejí, takže se musejí rozhlížet po partnerovi zvenčí,“ řekl Právu právník Petr Kincl z advokátní kanceláře PwC Legal.

Potvrdil to i poslední průzkum pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) mezi pětistovkou majitelů rodinných firem.

Více než polovina z nich si dokáže představit, že podnik prodají nebo vedení firmy přenechají někomu schopnému mimo rodinu. Zároveň se téměř všichni shodli, že sehnat špičkové lidi mimo rodinu je potíž.

Přitom v polovině těchto firem pracují děti majitelů, přičemž třetina byla do práce v podniku zapojena již mezi osmnácti a jednadvaceti lety. Devět z deseti majitelů souhlasí s tím, že nástupnictví je třeba vyřešit ještě za jejich života, závěť nepovažují za vhodné řešení.