Vše se podle policejního potvrzení o nehodě začalo odehrávat 24. března 2014 v 17.20 v pražské ulici Chlumecká. Vaněk zastavil u krajnice, protože se mu v autě rozsvítila jakási kontrolka. „Pustil jsem blikačky, asi tři auta nás objela. Pak přišel náraz,“ vzpomíná Vaněk.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Zničeny byly nejen zadní, páté dveře a nárazník třináctiletého modrého Renaultu Twingo, ale i podlaha zavazadlového prostoru, levý zadní a střední sloupek, levé kolo utržené.

Stross, který do něho naboural nepojištěnou černou octavií, si začal po telefonu ihned sjednávat povinné ručení. Než přijela policie, měl ho sice už dohodnuté, ale pojišťovna později zjistila, že pojistka byla sjednána až půl hodiny po nehodě, takže ji neuznala.

„Když se díky kamerám v ulici prokázalo, že Stross je viníkem nehody, sdělil mi, že je automobilový závodník a že mi může auto opravit,“ řekl Právu Vaněk, který je po mozkové obrně.

Vystresovaného uchlácholil sliby 

V Mladé Boleslavi pracuje jako operátor u bezpečnostních kamer. Může sice na krátké chvíle pomalu chodit, ale auto logicky nutně potřebuje.

„Byl jsem ve stresu z představy, jak dlouho potrvá, než se vyřídí odškodnění z České kanceláře pojistitelů (ČKP). Ta sice proplácí škody způsobené nepojištěnými auty, ale za tak staré auto by mi dali tak málo peněz, že jiné ve stejné úrovni a s automatickou převodovkou, bez níž nemohu řídit, bych si jen těžko pořídil,“ rekapituluje Vaněk.

Na nabídku Strosse, že Vaňkovi auto opraví na vlastní náklady a Vaněk to nebude dále přes ČKP řešit, tedy invalida s úlevou kývnul.

Tři měsíce od nehody a auto nikde 

Ulevit se muselo i Strossovi, protože ČKP vymáhá náklady na opravy a vysoké sankce za chybějící povinné ručení nekompromisně.

Stross zaplatil odtah. „Litoval nehody, omlouval se, sliboval, že mi auto opraví do týdne,“ vzpomíná Vaněk. Tak věřil v gentlemanskou dohodu, že Strossovi ani nedal podepsat, že mu auto za účelem opravy předal.

„Pak mi ještě zaplatil část nákladů, které měl můj soused, jenž mne coby náhradní převoz vozil do práce,“ dodal Vaněk. Tím to ale skončilo. Tři měsíce od nehody uplynuly a invalidovo auto zmizelo.

Neotravuj a čekej

Stross píše Vaňkovi už jen SMS, nebere mu telefon, vytáčí se, že nemá čas, že je nemocný, že musí pracovat, aby vydělal na opravu. Nově Vaňkovi v SMS slibuje, že mu auto tedy sice už nevrátí, ale odškodní ho třiceti tisíci.

Na Strossův mobil opakovaně marně volá i Právo. Bez odezvy, stejně jako SMS žádost, aby své chování vůči postiženému motoristovi vysvětlil.

„Proč jsem byl tak naivní hlupák, že jsem mu uvěřil? Asi mi nezbude nic jiného než se obrátit na policii, ale ta mi auto nevrátí, co oni s tím vlastně mohou udělat?“ ptá se sám sebe nešťastný Vaněk.

Smůlu vyloženě přitahuje. Už dříve mu jiné staré auto po nehodě shořelo a jiné mu zase ukradli, či po zákroku v nemocnici mu někde uteklo pár neuhrazených stovek na hospitalizačním poplatku, a pak po něm vymáhací agentura bez skrupulí páčila 36 tisíc korun.