Pravidelně na dobročinné účely přispívá jen zlomek Čechů

Pravidelní sponzoři, s jejichž finančními dary je možné dlouhodobě počítat, jsou pro organizace rozvíjející veřejně prospěšné aktivity, velmi důležití. Stálý příspěvek však ze svého příjmu posílá pouze každý desátý Čech. Pro tyto lidi to znamená především osobní morální rozhodnutí, prostě chtějí pomáhat.

Na druhou stranu zhruba každý osmý člověk (13 procent) se rozhodl žádnou podobnou činnost nepodporovat. Zbytek populace (78 procent) se pro příspěvek rozhoduje nepravidelně.

Podíl pravidelných a příležitostných dárců je silný především u lidí starších 65 let - takových je dokonce polovina. Jejich hlavní motivací je solidarita s potřebnými. Ochota přispívat příležitostně a pravidelně také roste se zvyšujícím se vzděláním.

Nejméně aktivní jsou mladí lidé do 24 let, pravidelně přispívají jen čtyři procenta z nich.

Rozhodnutí nikdy nepřispět je silnější u lidí bez maturity a častěji jde o muže (18 procent, nepřispívajících žen je osm procent).

Asi třetina lidí přispívá proto, že je nutné pomoci potřebným. Další zhruba čtvrtina uvádí jako hlavní důvod, že pomáhat je správné. Každý desátý člověk pak přispívá pro svůj dobrý pocit nebo splnění dobrého skutku. Tuto potřebu si plní především mladší lidé, s rostoucím věkem však podobná motivace úplně mizí.

U lidí, kteří nechtějí přispívat, je hlavním důvodem jejich vlastní špatná finanční situace (zmínily více než dvě pětiny lidí) a nedůvěra k neziskovým organizacím (uvedla více než třetina dotázaných). Asi desetina mužů je přesvědčená, že situaci by měl systematicky řešit stát.

Důležitým momentem pro rozhodnutí přispět je především mimořádně nešťastná událost. Ta rozhoduje u více než 55 procent lidí. Tento postoj je vidět na sbírkových kontech charitativních organizací při tragických událostech u nás, ale i v zahraničí.

Necelá třetina přispěvatelů se rozhoduje podle určité záruky, ať již v médiích nebo přes osobní vztahy známých a přátel. Mají tak důvěru k tomu, že je příspěvek využitý na plánovaný účel.