Mimosoudní soukromý rozhodce by měl být v principu nestranný, jenže v praxi jsou to právníci, které si vybírají pro tento účel úvěrové firmy. Rozhodce pak obvykle věc raz dva odklepne a firmy spoléhají, že klienti se už dále bránit nebudou.

Jedním z posledních případů, kdy ale soud v plném rozsahu zrušil rozhodčí nález soukromého rozhodce, je kauza osmadvacetileté Kateřiny Š. z Olomouce. S pomocí advokáta z Ostravy zažalovala jednu z nejznámějších úvěrových firem v Česku. Na konci ledna Kateřina Š. vyhrála.

166procentní úrok

Nedosáhla toho, že by soud označil půjčku za lichvářskou, byť 166procentní úrok, který firma vyžaduje, lichvářský je, neboť soudy tak označují úroky již nad 60 procent.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí ale v plném rozsahu zrušil rozhodčí výrok soukromého rozhodce z Vysokého Mýta o tom, že paní Kateřina má vše, co si kreditní společnost nárokuje, uhradit.

Buď se teď firma s klientkou dohodne, nebo o nárocích bude rozhodovat další soud.

Závazek byl na 52 tisíc, poslali ale jen 37 tisíc

„Šlo o to, že jsem se zavázala, že vrátím půjčku ve výši 52 tisíc korun, ale ve skutečnosti mi poskytli kvůli právní šarádě se smlouvami jen 37 tisíc. Když jsem si to uvědomila a nesouhlasila s tím, začali po mně vymáhat téměř 300 tisíc korun,“ řekla Právu Kateřina Š.

Soukromý rozhodce, právnička spolupracující s úvěrovou firmou, věc paní Kateřiny šmahem rozhodla. Zaplať!

Podle soudkyně byla rozhodčí smlouva mezi firmou a klientkou formulována pouze tak, že konkrétního rozhodce ze škály ve smlouvě vyjmenovaných právníků určí ta strana sporu, která rozhodčí řízení iniciuje. V praxi tedy úvěrová firma. Taková doložka je ale podle soudu „nástrojem hlavně silné právnické osoby“.

Rozhodčí doložky pod palbou soudců

Soud ji proto označil za rozpornou se zákonem, neboť rozhodčí smlouva má jasně určovat buď jednoho konkrétního rozhodce, nebo konkrétní způsob jeho určení, který ale nezáleží jen na vůli jedné strany.

Ve svém rozsudku se přitom okresní soud odvolal na klíčové verdikty Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové z dubna loňského roku. V obdobných případech a ze stejného důvodu rozhodly o neplatnosti rozhodčích výroků soukromých rozhodců.

Samotnými podmínkami daných půjček a výší úroků se vůbec nezabývaly, smetly výroky rozhodce už jen z toho titulu, že rozhodčí doložka byla příliš obecná.

Kreditní firma figurující v případu paní Kateřiny se svými rozhodci u soudů prvního stupně vyhořela podle poznatků Práva také už i v jiných sporech ze stejného důvodu.

Mnozí lidé si neuvědomují, že úvěrové firmy nechávají klienty automaticky podepsat rozhodčí smlouvu, že v případě sporu nepůjde věc k soudu, ale k soukromému rozhodci.

Lichvářské podmínky

I když by měli být rozhodci objektivní, nepředpojatí, byť patří do mimosoudního režimu rozhodování sporů, tak v praxi jsou jen prodlouženým nástrojem úvěrových společností. Rozhodci sekají své nálezy jako přes kopírák v neprospěch klientů. Přitom podmínky, především výše úroků, jsou na první pohled lichvářské.

Žalovat kreditní firmu pro trestný čin lichvy ale podle právníků nelze, protože aby byla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu, muselo by se kromě enormního úroku podařit dokázat, že zároveň při podpisu smlouvy zneužila tísně a momentální slabosti dlužníka.

Účinně se bránit tedy lze právě prostřednictvím napadení platnosti rozhodčí doložky. Tím spor sice nekončí, může se vléci u dalšího soudu, ale klient má tak šanci zvrátit enormní nároky firmy na přiměřenou úroveň.