„Například v Polsku se v současné době diskutuje o zrušení zbytku druhého pilíře,“ sdělil Právu vedoucí katedry veřejné ekonomiky Vysoké školy finanční a správní Jaroslav Vostatek.

Původně bylo v okolních zemích z prvního státního pilíře v rámci reformy do druhého pilíře převedeno mnohem více procent z platu než v ČR, někde až polovina peněz. „S krizí se ale většina vlád rozhodla část naspořených peněz získat zpět,“ poznamenal manažer internetového srovnávače Sfinance.cz Martin Špaček.

V Česku zatím do druhého pilíře vstoupilo asi 75 000 lidí, zhruba sedminásobně méně, než se čekalo. Nyní navíc skončila lhůta pro vstup lidí starších 35 let. Druhý penzijní pilíř v ČR spočívá v tom, že si lidé odvádějí tři procentní body z průběžného státního pilíře na svůj účet do fondu za podmínky, že si přidají dvě procenta ze svých příjmů.

Většinou je několik pilířů 

Ve světě existují důchodové systémy plně průběžné nebo i plně fondové. Většinou jsou ale systémy kombinované, kde je druhý pilíř buď povinný (například v Bulharsku, Maďarsku, Polsku nebo ve Švédsku), nebo nepovinný (v USA, Velké Británii, Dánsku nebo v Nizozemí).

„Tyto systémy byly zavedeny dříve, proto se nesetkaly se ztrátou důvěry v penzijní fondy, kterou způsobila například finanční krize nebo odstrašující případ znárodnění penzí v Maďarsku,“ sdělil Právu Špaček.

V Maďarsku bylo spoření ve fondech pro mladé pracovníky povinné od roku 1998, v roce 2002 byla však povinnost zrušena, ale byla o rok později znovu obnovena.

„Potom přebral kontrolu nad fondy stát, po jeho úpravách se lidem snižuje v případě vystoupení z veřejného průběžného systému státní důchod o čtvrtinu, na druhou stranu ti, kteří u fondů zůstanou, mohou být dokonce ze státního systému vyloučeni, a tak mohou přijít o většinu penze,“ uvedl Špaček.

Maďarská vláda tak nakonec fakticky převedla prostředky z fondů zpět do prvního pilíře. „V ČR by tak bylo sáhnutí na peníze složitější, jelikož do druhého pilíře přispívají lidé i svými penězi,“ soudí Špaček. ČSSD opakovaně avizovala, že v případě svého vítězství ve volbách druhý pilíř zruší a naspořené prostředky lidem převede do třetího pilíře, tedy na penzijní připojištění.

Fico druhý pilíř dvakrát otevřel 

Zajímavá je rovněž reforma penzí na Slovensku. Slovenská sociální pojišťovna (tedy 1. pilíř) hospodařila až do začátku reformy většinou s přebytkem, občas s malým schodkem. Když se peněz nedostávalo, vláda dala peníze ze státní kasy a nedostatek dorovnala.

„V roce 2005 přišla reforma penzijního připojištění a s ní velký průvan v kapse sociální pojišťovny. Dzurindova vláda musela vyčlenit 65 miliard slovenských korun, aby pomohla sociální pojišťovně po výpadku pojistného,“ upozornil Špaček.

„Bylo vyvedeno devět procent z mezd do 2. pilíře – a tyto peníze v sociální pojišťovně chybějí,“ doplnil Vostatek.

Od roku 2008 proběhlo v této oblasti mnoho změn, premiér Robert Fico druhý pilíř dokonce dvakrát otevřel a umožnil lidem do něj vstoupit i z něj vystoupit ve snaze získat naspořené peníze zpět do státního rozpočtu. Nedávno byl navíc příspěvek do druhého pilíře snížen.

Inspirací může být Švédsko 

Za jeden z nejlepších systémů je v současnosti experty považován důchodový systém ve Švédsku. Lidem od 61 do 70 let umožňuje odejít do důchodu libovolně, výše penze je přitom odstupňována podle pojistné matematiky.

„Standardní penzi, která dosahuje zhruba 55 procent předchozího příjmu, důchodce dostane, když odejde do penze v 65 letech. Pokud se rozhodne odejít už v 61 letech, bude pobírat důchod ve výši 72 procent této standardní penze. Naopak pokud pracuje až do 70 let, dostává pak 157 procent průměrného důchodu,“ informoval Špaček.

První pilíř je ve Švédsku průběžně balancován (indexace budoucích důchodů), takže vláda je ušetřena nepříjemné povinnosti prodlužovat hranici odchodu do důchodu a dalších parametrických změn systému. Vše přednastaví každoroční úprava systému. 
Švédsko navíc garantuje minimální penzi financovanou z daní (nárok mají osoby žijící v EU minimálně po 40 let, ve věku minimálně 65 let).

Podobný systém mají v Litvě 

Jeden z nejpodobnějších systémů ČR je podle Špačka v Litvě. Tam je první pilíř průběžný s odvodem na sociální pojištění (ve výši 26 procent), výše penze se skládá z pevného základu a z parametrického přídavku, jehož výši určuje délka a výše úspor do pilíře. Druhý pilíř je fondový, účast je dobrovolná, ale zpět vystoupit nelze. Existují zde i možnosti dobrovolného připojištění, kterých je však využíváno minimálně, a účasti v zaměstnaneckých fondech.

„Systém správy peněz a investování stejně jako poplatky fondům jsou u nás de facto stejné jako v jiných zemích, rozdíly jsou pouze v maximálních částkách, které si může penzijní fond účtovat,“ podotkl Špaček.

V ČR je limit poplatků poměrně nízký. „Specialitou České republiky je také nutnost přispívat ze svého, přestože třetí pilíř je silně zastoupen. Unikátní je také limit na provizi, kterou penzijní fond může vyplatit zprostředkovateli, což je bezprecedentní a speciálně český výmysl,“ dodal Špaček.

Nabídky jednotlivých penzijních společností si lze porovnat na kalkulačce penzí.