„Ředitelka pobočky stavební spořitelny se rozváděla a manžel, který byl zaměstnán, po ní začal požadovat přiměřenou hodnotu jejího podniku,“ popsal jeden takový případ Právu soudní znalec Petr Šmíd.

Manželka pracovala sice pro spořitelnu jako OSVČ, její příjem se však výrazně nelišil od slušného platu zaměstnance.

„Znalec zvolil výnosovou metodu a dospěl k závěru, že by žena měla svému bývalému manželovi vyplatit dva a půl miliónu korun z pěti miliónů, které by mohla v příštích deseti letech vydělat,“ podotkl znalec.

Podle hlavního legislativce ministerstva spravedlnosti a náměstka ministra Františka Korbela sice takový postup zákon umožňuje, ale jemu osobně použití výnosové metody v takových případech přijde nelogické.

„Přijde mi to jako hodně excesivní výklad,“ podotkl náměstek ohledně takto zvoleného postupu. Žádnou změnu zákona však ministerstvo nechystá.

Jasná pravidla nejsou

Potíž je v tom, že jasně daná pravidla neexistují. Jednotliví znalci si totiž mohou sami určit, které příjmy a za jak dlouhé období podnikání do odhadu hodnoty podniku zahrnou i jak daleko do budoucna je promítnou.

Člověk, který má z podnikání na živnostenský list příjem srovnatelný s normálním platem a často jako zaměstnanec pro jednoho odběratele i pracuje, tak může při rozvodu přijít nečekaně i k miliónovému závazku vůči partnerovi. Pokud soud znalecký posudek přijme a nerozhodne sám jinak.

„Jenže praxe českých soudů vypadá často tak, že soudcům se do rozhodování nechce a posudek přijmou tak, jak ho vypracoval znalec,“ řekl Právu přední odborník na občanské právo, který však nechtěl být v této souvislosti jmenován.

Podle něj zákon skutečně znalcům nezakazuje ocenit i de facto skryté zaměstnání vykonávané na živnostenský list na základě předpokládaných výnosů a ty pak rozdělit mezi manžele.

Soud přitom o vzájemném vypořádání rozhoduje v případě, že se manželé nejsou schopni při rozvodu na rozdělení majetku dohodnout sami.

Určí znalce, který si může vybrat mezi dvěma metodami. Může ohodnotit buď aktuální majetek firmy, který často představuje pouze automobil, počítač, mobilní telefon, zařízení pronajaté kanceláře či peníze na samostatném firemním účtu, nebo postupovat takzvanou výnosovou metodou. Ta je založena na předpokladu budoucích příjmů vypočítaných z příjmů z posledních několika let.

Dělit se může i zisk z pověsti

Problémem podle Šmída zůstává, zda lze každého samostatně se živícího občana považovat za podnikatele či za majitele podniku hodného samostatného ocenění.

Předmětem dělení předpokládaných výnosů se pak totiž může stát i know-how nebo goodwill (cena například dobrých vztahů se zákazníky, pozn. red.), tedy hodnoty, jež jsou z hlediska znaleckého odhadu velmi problematické.

Pokud je živnostníkovi nebo podnikateli znalcem a následně soudem v případě rozvodu uložena povinnost vypořádat se s partnerem i zaplacením podílu z vlastního předpokládaného zisku, snadno se pak může vystavit riziku vlastní ekonomické likvidace.

Řešením je podle Šmída podepsat předmanželskou smlouvu. V Česku se totiž v současnosti rozvádí zhruba každé druhé manželství.