Možné to je, zákon vrácení daru upravuje. Ale rovnou je třeba říct, že to může být velmi komplikovaná záležitost s nejistým výsledkem.

Nestačí nevhodné chování

Z hlediska příslušného paragrafu v občanském zákoníku (§ 630) to tak na první pohled nevypadá. Ten říká: „Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.“

Stává se, že soud sice morálně odsoudí děti za jejich chování k rodičům, ale přesto nemůže vyhovět žalobě na vrácení nemovitosti Ivana Weigandová, advokátka

Klíčovým je pojem hrubé porušení dobrých mravů. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 23. 1. 2001 předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoli nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk.

„Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci (např. v nemoci či stáří – pozn. red.) apod.,“ uvádí se v rozhodnutí.

Soud upozornil, že „stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.“.

Podmínkou ale přímo není, aby závadné chování dosahovalo intenzity trestného činu nebo přestupku.

Za hrubé porušení dobrých mravů přitom nelze považovat, když dítě i přes nesouhlas rodičů prodá jimi darovanou nemovitost.

Hlavní jsou důkazy

V čem je tedy pak problém, aby ve skutečně závažných případech dárce nezískal nemovitost zpět do svého vlastnictví?

„Zbavit vlastnictví někoho, kdo ho už nabyl, je velmi těžké. Problémem je, že nemovitosti se málokdo z obdarovaných vzdá dobrovolně, a v případě soudního sporu musí mít dárce pádné důkazy, že došlo k hrubému porušení dobrých mravů. Důkazy mnohdy nejsou dostatečné, protože se konflikty mezi rodiči a dětmi odehrávají zpravidla v soukromí. Stává se, že soud sice morálně odsoudí děti za jejich chování k rodičům, ale přesto nemůže vyhovět žalobě na vrácení daru,“ řekla Právu specialistka na bytové právo, pražská advokátka Ivana Weigandová.

Podle ní by se měl proto každý, kdo chce usilovat o vrácení daru před soudem, připravit na to, že jde o zdlouhavé řízení a že se to nemusí podařit.

I přes případný neúspěch však může mít podle ní projednání před soudem alespoň jeden velký efekt. A to výchovný.

„Děti, pro které je jednání před soudem velmi nepříjemné, si mnohdy uvědomí, že se už dál takto k rodičům chovat nemohou, že jim všechno neprojde, a alespoň částečně změní někdy své chování,“ uvedla Weigandová.

Dar si vždycky dobře rozmyslet

Protože k vrácení darované nemovitosti dochází spíše výjimečně, je podle odborníků – právníků i psychologů - velmi důležité každý dar nemovitosti či movité věci velké hodnoty si předem dobře rozmyslet.

Především je nutno vycházet z charakterových vlastností dětí a předvídat, jestli mohou nastat v budoucnu konflikty, či nikoli.

Obtížné situace mohou vzniknout zejména tehdy, jestliže rodiče darují některému z dětí nemovitost a smlouvou o zřízení věcného břemene si sjednají bezplatné doživotní užívání nemovitostí. Žijí tedy společně v jednom domě, což může vytvářet podmínky pro sváry. Představa klidného stáří pak může vzít zcela za své.

Co je dobré před žalobou vědět
Vrácení darované nemovitosti je možné se domáhat i v případě, že obdarovaný ji již nemá ve svém vlastnictví, nebo když zcizil její část. V takovém případě se lze domáhat peněžité náhrady podle zásad o bezdůvodném obohacení.
V praxi bývají nejasnosti kolem toho, když obdarovaný porušuje dobré mravy ve vztahu ke členům rodiny dárce. Koho občanský zákoník považuje za členy jeho rodiny?
Podle převažujícího názoru odborníků jsou jimi příbuzní dárce v řadě přímé, jeho manžel a sourozenec. Tedy jde o rodinu v tom širším smyslu, včetně tedy prarodičů, vnuků, eventuálně i pravnuků.
 Důležité je, že domáhat se vrácení daru u soudu je možné jen do tří let od závadného chování obdarovaného, které naplňuje znaky hrubého porušování dobrých mravů. V případě závadného jednání, které trvá delší dobu, začne běžet promlčecí lhůta ode dne, od kterého obdarovaný od takového chování upustil.