Článek
I když jsou to předem prohrané bitvy o vyložené nesmysly, jde jim o to mít pravdu za každou cenu; o princip. Právu to potvrzuje řada soudců.
Jde třeba o kamenné koryto na krmení ovcí v hodnotě pár tisíc, které se stalo jablkem vleklého sporu mezi příbuznými – každý z nich tvrdil, že koryto je jeho, přičemž jeden ho chtěl používat k původnímu účelu, druhý v něm chtěl pěstovat pelargonie. K této banalitě muselo vypovídat několik svědků, věc se řešila i před odvolacím soudem.
Spor tak stál jeho aktéry výrazně více než koryto samotné, a kromě toho zbytečně zaměstnával soudní úředníky.
Podle hrubých odhadů soudců je třicet až čtyřicet procent žalob v civilní sféře, ať už se jedná o sousedské vztahy, rodinné spory, nebo střety mezi firmami. Tedy záležitosti, kterým buď šlo na začátku předejít přesnější smlouvou, anebo je řešit mimosoudně. Tomu by měla do budoucna napomoci nově uzákoněná media-
ce, kdy vyškolený „hasič sporů“ povede obě strany ke smíru.
Vypořádávané společné jmění tvořily nicotnosti, ale přesto jim stálo za to prosoudit víc, než byla cena celého jmění.
Časté jsou nikam nevedoucí, ale stresující naschvály kolem přístupových cest k domům, kdy vlastníci komunikací mnohdy šikanují lidi, kteří se jinak do svého objektu nedostanou.
Aktuální případ za všechny z jedné vísky na Mladoboleslavsku – když vlastníci rodinných domků a chalup chtěli řešit věc smírně, a to společným odkoupením pozemku, na kterém se nachází cesta, tak je majitelka začala vydírat. Za lesní pozemek, na němž je cestička, v odhadní ceně několika desítek tisíc, nyní požaduje téměř milión korun.
A tak místo vyhlídky na smír mezi domkaři a majitelkou cesty se tak jen přililo oleje do ohně, protože lidé to považují za výsměch ze strany neústupné ženy. Ta teď ještě přikládá, neboť je nahání přes správní úřad za to, že si na jejím vlastnictví, což je kus lesa, údajně neoprávněně vyskládali dřevo.
Prosoudili celé jmění
V jiném případě se zase vypořádání společného jmění manželů po rozvodu zaseklo na psovi a kotci, kde pobýval. Psa i kotec totiž nechtěl ani jeden z nich, ale co nejvyšší částky za jejich hodnotu si přáli dostat oba.
„Tento spor šel do extrémů. Vypořádávané společné jmění tvořilo několik tisíc položek – hrnečky, utěrky, příbory, předložky do koupelny, upomínkové předměty, ale také kladiva, kleště, šroubky. Prostě nicotnosti, ale přesto jim stálo za to prosoudit na částkách za znalecké posudky víc, než byla cena celého jmění,“ vzpomíná jeden z krajských soudců.
Na malicherných sporech profitují někteří advokáti, ponoukající své klienty za jejich peníze do dalšího soudního klání. Najdou se i rozumní právníci, kteří svému klientovi vysvětlí úskalí soudního sporu. Avšak klient na jejich rady nedá a do sporu se žene, ať to stojí, co to stojí.