Do toho si úřady mezi sebou přehazují některé dluhy Čechů, například z telefonování, jako horký brambor.

Nikdo je nechce mít na krku, protože na to nejsou úředníci. Přitom z každé, byť malé vymožené pohledávky má stát na DPH dvacet procent, které dlužník odvede navíc nad dluh.

Nárůst agendy je enormní. Bez personálního posílení to bude katastrofa. Jana Jurečková, soudkyně

Především soudy stále zaplavují statisíce návrhů na platební rozkazy, podávané věřiteli a inkasními společnostmi po velkých balících elektronicky. V tom jsou i hromady menších promlčených pohledávek, byť odměny za ně se advokátům letos v březnu zkrátily.

„Nemám signál, že by dramaticky ubývaly od března spory o bagatelní pohledávky, respektive počty podávaných návrhů na platební rozkazy,“ sdělil Právu soudce a bývalý viceprezident Soudcovské unie Tomáš Mottl.

Ministerská vyhláška přitom pokrátila enormní odměny u stovkových dluhů i o více než polovinu a kromě toho do výše nákladů řízení u malých dluhů zasáhlo i několik výroků Ústavního soudu.

Třináct miliónů papírů za tři roky

„Ze stanoviska Ústavního soudu z 29. března vyplývá, že výše odměny za náklady řízení by měla u bagatelní pohledávky být maximálně tak vysoká jako pohledávka samotná,“ dodal Mottl. Jenže soudy stejně tak jako tak praskají pod tíhou šanonů.

Žalobci sice stačí jen vyplnit elektronický formulář, ale soud si vše musí v několika kopiích tisknout a obesílat. Na jeden případ třeba na pětistovku je to i deset stran papíru.

Jen v letech 2009 až 2011 přišlo na okresní soudy přes 1,3 miliónu elektronických návrhů na platební rozkaz. To znamená, že soudy si jen u této agendy musely za tři roky vytisknout a zúřadovat zhruba na třináct miliónů papírů. I kvůli desetikoruně.

„Jedná se o enormní nárůst agendy. Jen v Severomoravském kraji činil nápad u okresních soudů v prvním pololetí 2009 přes 17 tisíc elektronických platebních rozkazů a v druhém pololetí 2011 to už bylo dokonce přes 73 tisíc,“ napsala v časopisu Soudce soudkyně Jana Jurečková z Obvodního soudu pro Prahu 1.

Navíc řada těchto případů stejně jen tak šmahem neskončí a musí se znovu zdlouhavě projednávat. Na to soudy nemají úředníky.

„Elektronické platební rozkazy nepřinesly ulehčení. Právní moci jich nabude stejně maximálně jen 30 procent, tedy stejně jako běžných platebních rozkazů. To znamená, že 70 procent věcí, v nichž byl vydán elektronický platební rozkaz, nakonec skončí u soudců, kteří je musí projednat a rozhodnout stejně jako běžné žaloby,“ řekl Právu soudce a mluvčí ústeckého soudu Jan Tichý.

Už i pro stavební povolení k soudu?

Do toho má být navíc na soudy přeneseno úřední procesování dluhů lidí u operátorů za telefonování a datové přenosy, a to z Českého telekomunikačního úřadu. Jeho sto úředníků už nestačí na záplavu sto dvaceti tisíc žalob ročně.

Podle ministerstva spravedlnosti je logické a systémové, aby to řešily soudy. Ty by pak dávaly místo ČTÚ posvěcení k exekuci.

„Vůbec to není logické. Soudy mají soudit, a ne alternovat práci správních úřadů, jako je ČTÚ. To už by pak klidně mohly rozhodovat ve stavebním řízení místo stavebních úřadů,“ oponuje právník a šéfredaktor časopisu Soudce Karel Havlíček.

„Přesun agendy ČTÚ bude mít na chod okresního soudu bez personálního posílení katastrofický dopad, neboť se bude jednat o dalších několik set věcí ročně navíc pro každého civilního soudce,“ dodal Tichý.

„Není důvod, proč by měly pohledávky, kde není sporu mezi věřitelem a dlužníkem, řešit soudy. Dlužné faktury za energie, poplatky za televizi, telefony. Horoval bych, aby to řešily správní úřady,“ prohlásil na půdě České advokátní komory prezident Exekutorské komory Jiří Prošek.