Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) se již téměř každý desátý Čech, včetně dětí a důchodců, nachází v pásmu příjmové chudoby, která byla v Česku statistiky vymezena jako příjem kolem sedmi až devíti tisíc hrubého měsíčně na hlavu v dvou až tříčlenné rodině.

Počet těchto lidí se během posledních dvou let kvapem přiblížil k miliónu. Nejpostiženější skupinou jsou matky samoživitelky a mladiství.

Jen loni soudy posvětily bezmála milión exekucí, což je dosavadní meziroční rekord. Na jednoho dlužníka často najednou míří i deset řízení.

Za deset let, kdy u nás systém soukromých soudních exekutorů existuje, bylo v letech 2001 až 2011 celkem nařízeno přes 4,3 miliónu exekucí.

Například jen v registru dlužníků SOLUS, který sdružuje některé velké firmy, figuruje už hodně přes milión neplatičů – fyzických osob. Přes dvacet tisíc dlužníků našlo během čtyř let poslední útočiště v osobním bankrotu, aby kvůli neřešitelným nezajištěným dluhům nepřišli v exekucích alespoň o střechu nad hlavou.

Co je ale ještě více alarmující, desítky tisíc dalších se obávají, že nebudou mít brzy jiné řešení, jak ven z dluhů, než žádat soud právě o oddlužení.

Pět let tvrdý režim, dalších pět v registru

Vyplývá to z ankety Práva na nejčtenějším českém zpravodajském serveru Novinky.cz, které se účastnilo 53 tisíc čtenářů. Na otázku „Bojíte se osobního bankrotu?“ více než 70 procent z nich hlasovalo, že ano.

Jedinou možností, jak se zachránit před téměř doživotním stigmatem dlužníka, kterého pořád nahánějí kvůli dalším pohledávkám, právním nákladům a úrokům, je pokusit se projít přes soudní mašinérii do osobního bankrotu – ten znamená žít pět let na totálním minimu, a až pak může soud svým rozhodnutím nadpoloviční části břemene dlužníka zbavit.

Dlužníci, na které byl vyhlášen osobní bankrot, jsou vedeni v insolvenčním rejstříku. V Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, kam se dívají banky, když žádáte o úvěr, jsou informace o dluhu uvedeny ještě pět let po splacení.

Z celkového počtu osobních bankrotů vyhlášených v období leden 2008 až únor 2012 se největší počet týkal Moravskoslezského kraje (17,4 %) a kraje Ústeckého (15,1 %).