„Insolvenční zákon platí od ledna 2008. Od té doby do konce února 2012 podalo návrh na vyhlášení osobního bankrotu 32 545 osob, z toho soudy ho vyhlásily u 23 429 z nich. Počet osobních bankrotů rok od roku stoupá,“ sdělila Právu Věra Kameníčková ze společnosti CCB – Czech Credit Bureau, která zajišťuje úvěrové registry.

Jen letos v březnu bylo vyhlášeno 1301 osobních bankrotů a na soudy přišlo dalších více než dva tisíce návrhů. Celkově za posledních dvanáct měsíců zbankrotovalo přes 12 800 lidí, což je o bezmála 70 procent více než ve stejném období loňského roku. Navzdory tomuto obrovskému opakovanému nárůstu tempo, s jakým Češi prchají pod kuratelu a zároveň ochranná křídla osobního bankrotu, podle CCB přece jenom o něco zpomaluje.

Osobní bankrot, tedy oddlužení na základě insolvenčního návrhu, je nemilosrdný pětiletý očistec. Nutí dlužníka aspoň 30 procent přihlášených závazků postupně splatit, ale zároveň mu poskytuje soudní ochranu před dalšími nároky, navyšujícími původní částky o násobky.

Často se vyhoří na formalitách

Jestliže si ale ulije nějaké peníze bokem, třeba z melouchu, a přijde se na to, o záchranný kruh přichází.

Na druhou stranu se věřitelé často o vyhlášení bankrotu nad dlužníkem včas nedozvědí, protože by museli denně sledovat insolvenční rejstřík. Prošvihnou tak lhůtu pro přihlášení pohledávek. Ta je pouze třicetidenní ode dne rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka. Ten přitom nemá povinnost všechny věřitele informovat o tom, že požádal soud o oddlužení.

Za čtyři roky platnosti insolvenčního zákona podle CCB soudy rovnou zamítly 181 návrhů na osobní bankrot z toho důvodu, že nebyly splněny ani základní podmínky. Nejčastěji dlužníci vyhoří na formálních chybách. Návrh z hlediska soudu špatně sepíší a dostatečně průkazně nedoloží své dluhy a to, jak je budou splácet.

Soudy již smetly ze stolu přes 3130 návrhů na osobní bankrot z důvodu formální vady. Jedná se zhruba o každý desátý případ (11 procent z podaných návrhů). Přitom dlužníkům může pomoci řada dluhových poraden a insolvenčních správců či poradců.

Člověk jako odškrtnutá věc

V insolvenčním rejstříku ovšem pak kvůli formální chybě figurují jako „odškrtnutá – skončená věc“. Skončené to samozřejmě u lidí, kteří se topí v lichvářských půjčkách, platí jen dluh dalším dluhem, dluží za telefon, není. Tyto dlužníky až do životního minima „rozcupuje“ exekuce. Naopak osobní bankrot nastavuje splátková pravidla s přihlášenými věřiteli, kteří dostanou zpět alespoň něco, a má zaručit dlužníkovi určitou ochranu.

„Osobní bankrot je přijatelnějším řešením než exekuce. Pokud člověk řádně projde celou procedurou, má po pěti letech z hlediska dluhu čistý rejstřík. A po dalších pěti letech je i z hlediska věřitelů osobou bez špatné dlužnické historie,“ dodala Kameníčková.

O osobním bankrotu nelze ani uvažovat, pokud je dluh zajištěný, například u hypoték; má-li dlužník méně než dva věřitele; neprokáže-li pravidelný příjem nebo dostatečný majetek; nedoloží-li souhlas partnera v případě manželů, má-li závazky vůči státu, a není-li bezúhonný.

Insolvenční zákon stanovuje, že splátkový kalendář dlužníka, na kterého byl vyhlášen osobní bankrot, musí pokrýt minimálně 30 procent dlužné částky v průběhu pěti let. Odpuštěno může být až 70 procent dluhu. Má to však háček. Exekutoři a věřitelé se s tím často nechtějí smířit.

Jde o náklady exekuce. Věřiteli se je platit nechce. A tak se exekutoři na soudní ochranu v podobě insolvence moc v praxi neohlížejí. „Vyhlášením osobního bankrotu se ale dluh již o úroky a sankce dále nezvyšuje,“ připomněla Kameníčková. Mnozí věřitelé a vykonavatelé to ale na práva neznalé lidi přesto nevybíravě zkoušejí.

„Krajský soud loni v srpnu schválil mé oddlužení a nyní již plním předepsaný splátkový kalendář. Přesto mne minulý týden navštívil exekutor. Vůbec ho nezajímá, že mám povolené oddlužení. Šlo mu o zaplacení nákladů spojených s exekucí. Dal mi lhůtu sedmi dní a pak si přijede zabavit majetek, pravil. Oddlužení mě má chránit, ale je mi to teď k ničemu,“ napsala Právu čtenářka Renata V. z Klášterce nad Ohří. Není jediná.

„Inkasní společnosti a nebankovní poskytovatelé půjček nerespektují zahájené insolvenční řízení a vyvíjejí nátlak. Snaží se zamezit dlužníkovi podání insolvence či rychle navýšit původní částku o další náklady,“ řekla Právu insolvenční poradkyně Pavlína Červenková.