Stovky pozůstalých ročně tak přicházejí o statisíce korun z životních pojištění lidí, k nimž měli blízko, ale ani ve snu je nenapadlo, že jim zemřelí odkázali výplatu z pojistky. Často totiž dochází k tomu, že za příjemce plnění z životní pojistky, tzv. obmyšlenou osobu, byl označen člověk, jenž nepatří k rodině zemřelého, ale jde například o utajenou lásku, která ale o tom nemá ani tušení.

Důležitá je pečlivost notářů

Kde komu asi tento článek Práva teď nasadí brouka do hlavy, co když mi někdo takovou pojistku zanechal, ale hned mávne rukou, že i kdyby to tak bylo, tak se věc už určitě promlčela, neboť dědické řízení po zemřelém již bylo dávno uzavřeno.

Nemusí to tak být. Nárok na výplatu z životní pojistky se promlčuje až po deseti letech!

Jediným, kdo může po úmrtí pojištěného objevit, že příjemcem z pojistky nejsou děti, ale například sousedka, mohou být notáři, pokud ovšem s patřičným dotazem obešlou všechny pojišťovny. Někteří to dělají, jiní ne.

Pojišťovny o smrti často vědí

Pojišťovnám se tak na účtech hromadí peníze, které nemohou vyplatit, neboť se o ně obmyšlená osoba nehlásí. Tvrdí, že samy od sebe nejsou povinné to příjemci hlásit, navíc ho mnohdy nemohou ani dohledat. „Často i několik let vedeme smlouvy životního pojištění u lidí, kteří už nežijí. Víme to proto, že jiné pojištění stejného klienta, například automobilu nebo nemovitosti, skončilo právě z důvodu úmrtí pojištěného, což pojišťovně oznámili pozůstalí. O plnění z životního pojištění se však nikdo nepřihlásil, zřejmě proto, že o jeho existenci vůbec nevěděl,“ řekl Právu Václav Bálek z Allianz.

„Pojišťovna mnohdy ani nemá možnost, jak oslovit oprávněnou osobu, protože nemá žádnou, nebo jen velmi strohou identifikaci,“ dodal vedoucí právního úseku Allianz Drahomír Kubáň.

Plnění v jednom případě místo dětí pojištěného mělo připadnout mladé pečující sousedce a potomci pojištěného se nyní s touto paní soudí.Drahomír Kubáň

Ve smlouvách životního pojištění jsou obmyšlené osoby buď určeny vztahem k pojištěnému (matka, otec, manželka, děti) nebo je pojišťovně k dispozici příjmení, jméno a datum narození oprávněného – bez určení vztahu, bez adresy.

„Dochází i k tomu, že není oprávněná osoba určena vůbec, nebo nenabude právo na pojistné plnění. V tom případě plnění náleží manželovi – manželce pojištěného, nebo dětem pojištěného, poté dalším blízkým osobám, a pokud ani ty nejsou, nabývají toto právo dědici,“ vysvětlil Bálek. Doporučuje, aby lidé, kteří životní pojištění uzavřeli, o tom oprávněnou osobu neprodleně informovali.

Tajná láska nakonec praskla in memoriam

„Pojišťovna musí postupovat nanejvýš diskrétně v souladu s povinností mlčenlivosti. Může se totiž stát a v praxi už takové případy byly zaznamenány, že pojišťovna informovala rodinného příslušníka o oprávněné osobě a ukázalo se, že šlo o osobu zcela mimo rodinu,“ dodal Kubáň.

A z toho je samozřejmě zlá krev. Děti se tak dozvědí, že otec měl životní pojistku, o níž rodina nevěděla, ale že si přál, aby plnění z ní nedostaly ony, ale jeho přítelkyně z vedlejší ulice.

„Plnění tak místo dětí pojištěného mělo připadnout mladé pečující sousedce a potomci pojištěného se nyní s touto paní soudí. Přihodilo se i to, že pojišťovna zaslala informaci o pojištění opět na domácí adresu, ale oprávněnou osobou nebyl nikdo z rodiny, ale lázeňská přítelkyně, pacientka z Poděbrad,“ upřesnil Kubáň.

Kdyby tedy jinými slovy onen muž své láskyplné sousedce o pojistce řekl, ta by dostala bez diskuzí s jeho dětmi plnění a vyhnula by se soudu. Výjimkou nejsou ani případy, kdy prarodiče uzavírají smlouvu ve prospěch vnuků a chtějí její existenci zatajit před jejich rodiči. To je ovšem podle něho složitá právní situace, neboť rodič je zákonným zástupcem dítěte.