Reagovala tak na článek Novinek.cz  Zákon má soudce nutit schvalovat nezákonné dohody, v němž soudkyně Krajského soudu v Praze Šárka Hájková varovala před legislativním paskvilem v nově připravovaném zákoně o mediaci.

Veřejný pořádek zahrnuje pravidla, na kterých je třeba bezvýhradně trvat. Mezi ne patří, že jednání rodičů musí být v souladu se zájmy dítěte.Veronika Ludviková, vrchní ředitelka sekce kabinetu ministra spravedlnosti

„V článku se tvrdí, že soud bude muset schválit i dohodu, která bude v rozporu se zájmy dítěte, nebo bude neurčitá. To není pravda. Kromě toho, že sám mediátor má povinnost zohledňovat zejména zájem dítěte, sepsaná dohoda musí být v souladu s veřejným pořádkem. Veřejný pořádek zahrnuje ta pravidla, na kterých je třeba v demokratickém právním státě bezvýhradně trvat,“ napsala Právu Ludviková.

Mezi tato pravidla podle ní nepochybně patří, že jednání rodičů musí být v souladu se zájmy dítěte.

„Stejně tak nemají mít právní účinky takové dohody, na základě kterých by soud nemohl vynést vykonatelný rozsudek, tím pádem i dohody neurčité. Na oba případy tedy nová právní úprava pamatuje a jednoznačně přikazuje soudu takové dohody neschválit,“ zdůraznila Ludviková.

Soudkyně: Mediátor nenese odpovědnost, ale my ano

Podle soudkyně Hájkové však v důsledku poslaneckých změn v zákoně došlo k tomu, že ze zákona vypadala výslovná povinnost mediátora, tedy vyjednávače mezi stranami sporu, nést odpovědnost za soulad dohody, vzniklé z mediačního procesu, se zákony republiky.

Tvrdí s odvoláním na soudcovskou praxi, že ustanovení o nutnosti toho, aby byla v souladu s veřejným pořádkem, je z pohledu reálného rozhodování příliš obecné a vágní, a soudci tak budou zákonem de facto nuceni schvalovat i neurčité dohody, o nichž bude soudce vědět, že odporují jiným zákonům.

Hájková zdůraznila, že soulad dohody pouze s veřejným pořádkem je  nedostačující, a za neuvážené považuje fakt, že mediátoři nebudou mít právní odpovědnost za obsah dohody.

Mediátorem bude moci být prakticky kdokoliv s vysokoškolským vzděláním, kdo projde školením a získá registraci. A bude to moci být i advokát, jen v té dané věci, pokud bude v roli mediátora, by neměl poskytovat zároveň advokátní služby.

Byznys pro advokáty jako u rozhodčích řízení

Očekává se, že kromě toho, že mediace umožní lépe se dohodnout znesvářeným stranám sporů, a odlehčí tak soudům, se bude zároveň jednat o vynikající obchodní příležitost právě pro firmy advokátů, jako svého času se staly právním byznys hitem rozhodčí doložky a tzv. rozhodčí soudy, a rozhodčí řízení ad hoc, v rámci kterých, pokud se to uvedlo do smlouvy, mohl dělat rozhodce prakticky kdokoliv, třeba i člověk spřízněný s jednou stran budoucího sporu.

Pokud se mediační proces povleče déle, tak strany sporu víceméně vyjde stejně, jako advokátní služby. Přitom ale mediátor nebude mít výslovnou odpovědnost za právní soulad dohody se zákony, a to ani, když bude právník nebo advokát.

„Mediace ale nemá vést k právnímu řešení sporu, ale k řešení, které je lidsky přijatelné pro strany, byť by například soud mohl spor vyřešit jiným způsobem. Jde o obdobu toho, co soukromé právo již dlouho zná pod pojmem narovnání, kdy se dosavadní sporné vztahy nahrazují nespornými, na kterých se strany dohodnout. Například mezi manžely může sehrát výrazně větší roli dohoda vedená psychologem či manželským poradcem než právníkem,“ tvrdí Ludviková.