Článek
„Zákon o praní špinavých peněz za tři roky nepřinesl ani jeden větší případ dotažený až k odsouzení,“ potvrdila Právu právnička Petra Gříbková, z Evropského právního systému Codexis, který analyzoval dostupnou judikaturu soudů. Podle ní lze pračky peněz stíhat už přes patnáct let, ale před soudy vyšších instancí se dostalo za tu dobu jen pár desítek kauz.
„Případy praní špinavých peněz, které by se řešily už na soudech, jsou ojedinělé,“ potvrdila Právu soudkyně Krajského soudu v Praze Šárka Hájková. Podle policie je potíž v tom, že na rozdíl od USA se u nás musí vždy stoprocentně a bez pochyb prokázat úplně první trestný čin, z něhož špinavé peníze pocházejí. Nestačí jen indicie a předpoklad, že se stal, což obvykle u korupce často ani jinak nejde.
Paradoxně jsou české zákony nastavené tak, že nestačí jen zdokumentovat už samotné finanční machinace směřující k legalizaci těchto nezákonných a nezdaněných příjmů k tomu, aby mohli být mafiáni souzeni a odsouzeni. I když policie obviní pár desítek lidí, zhruba tři až pět desítek ročně, a přestože dostává každý rok několik podnětů od speciálního analytického útvaru ministerstva financí, který může velkým rybám nahlížet nenápadně do účtů, nakonec je obžalováno a odsouzeno jen minimum pachatelů.
Přitom v neformálních rozhovorech s Právem daňoví odborníci z berňáku tvrdí, že státu unikají již takové horentní sumy, že by se mu vyplatilo zřídit početně nevelkou finanční policii.
