Vyplývá to z analýzy, kterou vypracovala pojišťovna Allianz a jejíž závěry má Právo k dispozici.

Důvodem prověrky chování chodců je mimo jiné i to, že ti pak nárokují značně vysoké částky za odškodnění z povinného ručení řidiče, jenže mnohdy si mohou za tyto následky sami, třeba tím, že byli opilí nebo prostě vlezli do silnice, jako by to byla pěší zóna.

Jen loni zavinili chodci podle policejních statistik 1197 nehod, při nichž zemřelo 26 lidí.

Navzdory tomuto vysokému číslu se zablýsklo na slibný trend, protože meziročně to představovalo alespoň drobný, téměř čtyřprocentní pokles. Jenže letošní rok naděje na nižší nehodovost s chodci pohřbil. Během letošního ledna totiž zahynulo už sedmnáct chodců, což je o polovinu více než ve stejném měsíci před rokem.

„Nehod s chodci registrujeme jen u nás zhruba pět desítek ročně. Většina z nich je s těžkými zdravotními újmami nebo končí smrtí. Mnohdy si za ně však chodci mohou sami, protože nepřecházejí na přechodu pro chodce, nejdou po správné straně vozovky, jsou podnapilí,“ řekl Právu Václav Bálek z Allianz.

Je-li zebra do 50 m, musíte jít přes ni

Jde často o to, že lidé jdou bez ohlédnutí a rozmyslu přes silnici v místech, kde přechod pro chodce sice je, ale oni si cestu zkracují tam, kde si zrovna usmyslí, a jsou líní ho využít. Nakráčejí si to rovnou přes silnici mimo zebru. Zapomínají, že chodec má přednost (ale stejně nikoliv absolutní) pouze na přechodu.

Pokud se nehoda stane mimo něj, má chodec stejnou odpovědnost za nehodu jako řidič. Kromě toho i na zebře musejí dát chodci přednost tramvaji.

Navíc zákon jasně uvádí, že chodec musí jít po vyznačeném přechodu, pokud je tento přechod ve vzdálenosti do 50 metrů. Je-li prokázáno, že chodec porušil některou z povinností uložených pro chůzi v zákoně, pak se například při výplatě pojistného plnění zohledňuje jeho spoluvina.

„V rámci likvidačního šetření u nehody vozidlo–chodec vždy zkoumáme, zda použil přechod pro chodce, stejně tak podchod nebo nadchod, zda šel po chodníku, po levé krajnici, co nejblíže při levém okraji. Jde o to, že v protokolu Policie ČR tyto informace uvedeny často nejsou. Pak nehodu došetřujeme my,“ dodal Bálek.

Pojišťovna k tomu využívá výslechů účastníků, plánků místa nehody nebo přímo ověřením v terénu, ze svědeckých výpovědí.

„Není pravidlem, že vždy za takový karambol může řidič vozidla. Chodci, zvláště ti, kteří nikdy nebyli řidiči, totiž vchází do vozovky s tím, že řidič ho vidí a zastaví. Bohužel čísla ukazují, že tomu tak není,“ zdůraznil Bálek.

Kdo je vlastně viník?

Zároveň přikládá případy, které to dokládají. Řidič osobního vozidla přehlédl přecházejícího chodce, který vstoupil do vozovky v místě nevhodném pro přecházení, za tmy, oblečen v černém. Chodec musel o blížícím se vozidlu vědět již v okamžiku, kdy vstupoval do vozovky, ve výhledu na světla vozidla mu nic nebránilo.

Navíc se v koridoru jízdy vozidla zastavil, otočil čelem k vozidlu a byl vozidlem sražen. Pokud by toto neučinil a plynule přešel vozovku, ke střetu by nedošlo. Řidič byl ovšem trestně stíhán a odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví.

„Poškozený se ale výraznou měrou podílel na vzniku nehody a jeho spoluzavinění bylo stanoveno na 40 procent,“ dodal Bálek. Poškozený utrpěl úraz s trvalými následky, byla mu přiznána invalidita.

V tomto procentuálním poměru přesto pojišťovna poškozenému uhradila bolestné, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení a vyplácí mu rentu.

Jiný řidič jel rychlostí překračující v místě maximálně povolenou rychlost a porazil podnapilého chodce, který náhle vstoupil do vozovky mimo přechod pro chodce, z ostrůvku tramvaje, opatřeného zábradlím, které přelezl. Řidič byl trestně stíhán, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Poškozený se spolupodílel na vzniku škody, jeho spoluvina byla v tomto případě stanovena na 50 procent.