Zároveň je patrné, že se velké inkasní firmy, které se zaměřují spíše na velké dluhy z úvěrů, distancují od řady dalších inkasních společností, jež pohledávky prostě levně skupují a pomocí platebních rozkazů vydělávají na nákladech řízení a právních krocích horentní sumy. A to i na lidech, kteří složenku či fakturu zaplatili, ale z nějakého důvodu, třeba v důsledku administrativní chyby, jsou vedeni jako dlužníci.

„Z pohledu věřitele je dnes nerentabilní malé částky upomínat na vlastní náklady nebo vymáhat prostřednictvím inkasních agentur. Legislativa umožňuje, aby malé pohledávky byly hned předány soudu, a původní dlužná částka je tak několikanásobně navyšována. K žalobě dlužníka by se mělo přistoupit teprve po vyčerpání možností mimosoudního inkasa,“ uvedl prezident Asociace inkasních agentur (AIA) Vladimír Gazárek.

Podle něho bývá původní dluh navýšen o tzv. přísudky, tedy soudem přiznanou výši nákladů na advokáta, soudní poplatky nebo třeba i náklady na tlumočníka či znalce. „Zde může dojít snadno ke zneužití původního dluhu ve snaze získat co nejvyšší přísudky. Takové žaloby tedy přinášejí nejen vyšší zatížení dlužníka, ale i zbytečný nárůst agendy soudu,“ dodal Gazárek.

„Pokud by stát svou pokřivenou legislativou přestal ekonomicky motivovat k zanedbání mimosoudního upomínání pohledávek a zaměřování se na postup založený na podávání žalob, jistě by se věřitelé, inkasní agentury i další subjekty na trhu pohledávek začaly zaměřovat ve větší míře na využití mimosoudního upomínání dlužníků,“ uvedla ve svém stanovisku AIA.

Výzva k zaplacení dluhu za neuhrazené telekomunikační služby, která už přišla od inkasní agentury. Podle vymahačů 40 procent dlužníků na první výzvu vůbec nereaguje.