„Návrh ministerstva, kterým by byla odejmuta povinnost soudu exekuci nařizovat, je smysluplný, neboť se tím soud odlehčí od agendy, která je zbytečná a formalistická,“ napsal v reakci na články Práva o tomto záměru, který vyvolal značnou nevoli čtenářů, soudce Stanislav Findejs.

Razítko soudu je jen formalita

Podle něho ani dnes kulaté razítko soudu, povolující zahájení exekuce, nemá žádný význam ve smyslu jakési preventivní pojistky. Současná praxe je taková, že exekutor zašle soudu návrh na nařízení exekuce, soud exekutora ustanoví usnesením, kterým exekuci nařídí.

Rizikem ale je, že exekutoři nařídí cokoli a nebudou dbát ani formální stránky věci, jinými slovy budou pracovat špatně. Soudce Stanislav Findejs

Soud přitom zkoumá formální náležitosti návrhu, tedy vykonatelnost exekučního titulu, například rozsudek, označení účastníků, exekutora. „V této fázi návrhu soud nezjišťuje, zdali dluh fakticky existuje či nikoliv, a ani to učinit nemůže, neboť by ohrozil provedení exekuce. Soud tak nečiní ani v rámci výkonu rozhodnutí,“ vysvětlil Findejs.

Po vyhotovení usnesení o nařízení exekuce soud vše předává exekutorovi, ten doručí účastníkům a poté požádá soud o vyznačení doložky právní moci. Soud následně usnesení o nařízení exekuce opatří doložkou právní moci, tedy tam dá razítko, a zase je vrátí exekutorovi. Poté exekutor vykonává rozhodnutí.

Pokud povinný (dlužník) s usnesením o nařízení exekuce nesouhlasí, podá si odvolání. To se podle soudců z hlediska celkového počtu exekucí stává ojediněle.

Soud pak zkoumá, zdali byla exekuce nařízena důvodně, či zda je možné exekuci zastavit.

Náklady a zatížení personálu jsou značné; například jen u soudu v Náchodě tuto exekuční agendu vyřizuje šest pracovníků, což je skoro polovina stavu oddělení zajišťujícího výkony rozhodnutí včetně exekutorů.

„Podle návrhu ministerstva by shora popsaný kolotoč spisů skončil a k rukám soudu by přicházely pouze návrhy na zastavení exekuce, tedy případy, kdy by povinný s nařízením exekuce nesouhlasil. Poté by soud zjišťoval, zdali byla exekuce nařízena důvodně či nikoliv, a to ve stejné fázi exekučního řízení jako dnes, pouze bez uvedeného kolotoče spisů. Tím by, stejně jako dnes byla zajištěna práva občanů, kteří by byli postiženi exekucí nedůvodně,“ vysvětlil záměr Pospíšilova úřadu soudce Findejs.

Rizikem podle něho ale je, že „exekutoři nařídí cokoli a nebudou dbát ani formální stránky věci, jinými slovy budou pracovat špatně“.

„Pokud by se odpovědnost za náhradu škody pro nesprávný úřední postup přenesla na exekutory, pak bych se této varianty zas až tolik neobával,“ dodal soudce.