Ručitelem za nezaplacenou daň se podle předmětné novely může stát ten odběratel – plátce DPH, který přijal zdanitelné plnění uskutečněné v tuzemsku od jiného plátce, který (zjednodušeně řečeno) záměrně neuhradil DPH z tohoto zdanitelného plnění nebo jinak zkrátil daň.

Důležitou skutečností pro uplatnění tohoto institutu je, že příjemce zdanitelného plnění o tomto záměru vědět měl nebo vědět mohl. Postačuje přitom i nevědomá nedbalost příjemce.

Další možnost uplatnění institutu ručení je v případě zjištění obchodování za zjevně neobvyklou cenu bez ekonomického objasnění. Zde je – i v duchu závěrů evropské soudní judikatury – předpoklad, že plnění je zasaženo daňovým únikem.

Příjemce v nejisté pozici

Příjemce zdanitelného plnění se jako potenciální ručitel v důsledku nového znění zákona o DPH ocitá do jisté míry v nejisté pozici.

Zákon však v tomto ohledu nabízí řešení, resp. možnost preventivní ochrany. Ručení se totiž nikdy neuplatní, pokud příjemce (odběratel) využije institut tzv. zvláštního zajištění daně. V rámci tohoto příjemce uhradí DPH za zdanitelné plnění za poskytovatele.

„Úhradu musí provést přímo správci daně poskytovatele na osobní depozitní účet vedený u tohoto místně příslušného správce daně speciálně pro dané účely. Je nutné, aby platba byla přesně identifikována,“ uvedla mluvčí Generálního finančního ředitelství Jaroslava Musilová.