Prezident Václav Klaus vládě vytýká, že se na důchodové reformě dohodla ukvapeně, bez hlubší a širší veřejné diskuze. Co si o tom myslíte?

Pan prezident má plnou pravdu a říká ji naprosto srozumitelně i pro laiky. Opravdu je to tak, že vláda se zabývá technickými detaily a tyto detaily jí servírují odborníci, kteří jsou, řekl bych, velmi hmatatelně zainteresovaní na řešení, která vládě podstrkávají v zájmu svých chlebodárců či obchodů.

A tito velmi jednostranně zaměření odborníci tlačí na vládu, aby provedla reformu podle jejich scénáře velmi rychle, než se obyvatelstvo vzpamatuje. Vzpomeňme Bezděkův slogan „teď, nebo nikdy“ – jako kdyby hrozilo riziko z prodlení.

Přitom samozřejmě nic nehrozí, tedy kromě toho, že si občané vynutí, aby se o důchodové reformě rozhodlo ve volbách.

Diskusi je třeba svým způsobem vrátit do roku 2005, kdy politické strany formulovaly své koncepce. Připomínám, že tehdy ODS navrhovala reformu liberálního typu, která odpovídá tehdejším i dnešním názorům Václava Klause. Má-li dnes Petr Nečas, potažmo ODS jiný názor, tak by měla vysvětlit, proč změnila svůj názor, co ji k tomu vedlo.

Jak si to vysvětlujete?

Vše nasvědčuje tomu, že názor změnili pod vlivem lobbistů. Samozřejmě nelze vyloučit ani přímý vliv příslušných finančních institucí. Takto tomu bylo i ve východních zemích, kde se podobné reformy provedly. A jejich výsledky jsou jednoznačně špatné, tedy pro pojištěnce a stát; pro příslušné finanční skupiny nikoliv.

Pokud jde o vlastní koncept reformy, tak ten Klausův je naprosto jasný a srozumitelný. Naproti tomu základní koncept vládní reformy se odvíjí od kouzelného slůvka „diverzifikace“; prý musíme vytvořit nový soukromý kapitalizační pilíř, abychom neměli všechna vejce v jednom košíku.  Jako fór je to dobré.

Vyndejme tedy zlatá vejce z našeho státního penzijního košíku a vložme je – zdarma – do zhruba pěti košíků příslušných finančních institucí, aby jim vydělávala peníze. V tomto spočívá vládní koncepce důchodové reformy a premiér či ministr ji normálním lidem těžko vysvětlí. A dotčené finanční instituce čeká ztráta prestiže. Ke škodě jejich branže.

Jak hodnotíte fakt, že ministři nakonec ustoupili od povinných odvodů do soukromých fondů?

Za tím se může skrývat reakce na stanoviska opozičních politiků, kteří výrazně odmítli povinné soukromé spoření.

Více pravděpodobné však je, že situace využili jiní lobbisté pohybující se v okolí ministra práce a významně upravili koncept vytvořený skupinou lobbistů kolem Bezděkovy komise směrem k „Divokému východu“. Při této operaci se totiž zrušila koncepce, kdy investice pojištěnců měla spravovat státní instituce (Česká správa sociálního zabezpečení), a místo ní „nastoupily“ soukromé penzijní fondy.

V čem se tyto koncepty liší?

Podstatný rozdíl mezi nimi je v nákladech – „nová“ koncepce je podstatně dražší. Hlavně kvůli těmto nákladům reformy ve východních zemích neuspěly. Čím vyšší náklady, tím nižší výnosy pro klienty.

Typické také je, že odborníci – lobbisté rádi matou pojmy, aby se v tom čtenář špatně vyznal. V závěrečné zprávě Bezděkovy komise se píše v této souvislosti o „reformovaných“ penzijních fondech, ačkoliv v koncepci s ČSSZ jako správcem investic klientů se plně vystačí s podílovými fondy splňujícími zákonné podmínky.

I samotné rozlišování „povinných“ a „dobrovolných“ odvodů u nás je z teoretického hlediska zmatené.

V příslušné teorii, která je základem privatizace veřejných penzí, se totiž hovoří o „povinném soukromém penzijním pilíři“. I dobrovolný opt-out (čili vyvedení pojistného do tohoto pilíře) se totiž považuje za povinný, protože klient, který se jednou upsal čertu, už nemůže zpět na zem, do veřejného pilíře.

Jak se Vám zamlouvá nápad vlády pokrýt očekávaný výpadek v průběžném důchodovém systému sjednocením sazeb DPH na 20 procentech?

Je to zneužití DPH k zaplácnutí díry ve státním rozpočtu, která má vzniknout vyvedením části pojistného do soukromého penzijního pilíře.

A dokonce se tak má stát s předstihem. Nechci brát právo vládě, aby měnila strukturu daňového systému včetně případného sjednocení dvou sazeb DPH. Nicméně ono „vyvedení“ je pro lidi a stát nevýhodné, zcela bezdůvodné – samozřejmě z pohledu jakékoliv odpovědné důchodové reformy.

Čili kvůli důchodové reformě, pokud by byla kvalitně připravená, není třeba měnit DPH. To neznamená, že by se nemohly udělat dílčí korektury DPH tím či oním směrem, to je však výsostně sociálně-politická záležitost. Kompenzace takových změn jsou ale dosti problematické. Menší změny sazeb se ovšem ve světě dělají běžně bez kompenzací.

U nás se v souvislosti se záměrem sjednotit sazby DPH, ať již s pár výjimkami, nebo bez nich, zcela opomíjí dopad na zaměstnance a dopad na úspory občanů. Vláda se snaží tímto způsobem de facto snížit reálné mzdy a reálnou hodnotu úspor.