Článek
Den, kdy značnou centrální banky se zvyšováním úrokových sazeb, se začíná rychle přibližovat. To naznačil velmi jasně na čtvrtečním zasedání Evropské centrální banky (ECB) její prezident Jean-Claude Trichet, jenž varoval před sílícími inflačními tlaky, které podle jeho slov banka sleduje s „vysokou ostražitostí“.
Tato nevinná fráze (anglicky strong vigilance) přitom byla prezidentem ECB v letech 2006 a 2007 využívána téměř exkluzivně jako indikace toho, že již na dalším zasedání banka přistoupí ke zvyšování úrokových sazeb. Naposledy z úst Jeana-Claudea Tricheta zazněla v polovině roku 2008, kdy banka neslavně zvýšila úrokové sazby na 4,25 %, aby je v nadcházejících měsících začala pod tlakem finanční krize prudce snižovat až na současné 1 %, kde se drží od května 2009.
Změna kurzu k přísnější měnové politice je výsledkem obav ze sílících inflačních tlaků, které začínají být v eurozóně patrné. Únorová inflace (měřeno CPI) vystoupala na 2,3 % a je nyní o více než tři desetiny procenta nad oficiálním cílem ECB. Rizika jejího dalšího růstu jsou přitom velmi akutní.
Vyšší úrokové sazby – vyšší riziko
To naznačují i nedávné výsledky indexu cen výrobců (PPI), který mapuje růst cen výrobků, mezi něž se řadí i polotovary a materiály, které jsou využívány k další výrobě. Ten rostl v lednu meziměsíčně o skokových 1,5 % a meziročně pak dokonce o 6,1 %. Jeho další růst do budoucna je přitom více než pravděpodobný, když jen v únoru vzrostla cena ropy o více než 10 %.
Vyšší úrokové sazby by však pro členské země eurozóny mohly představovat značné riziko. Například euro v reakci na komentář prezidenta ECB zpevnilo na své čtyřměsíční maximum a jen od začátku roku vůči dolaru posílilo o více než 8 %. Byla to přitom právě slabá evropská měna, která v minulosti výrazně pomáhala zemím jako je Německo nastartovat robustní hospodářský růst.
Druhým a možná ještě závažnějším problémem je ale dopad vyšších úrokových sazeb na požadované výnosy z dluhopisů členských zemí eurozóny.
Po komentáři šéfa ECB vystoupaly výnosy z dvouletých německých dluhopisů o téměř čtvrt procenta až na 1,75 %, kde se naposledy pohybovaly začátkem roku 2009. Podobného růstu se dočkaly i výnosy dluhopisů ostatních zemí, jako je Francie, Itálie nebo Španělsko. Pod tlakem se ocitly také výnosy dluhopisů s dlouhodobější splatností.
Problémové Portugalsko a Španělsko
Například výnosy desetiletých portugalských dluhopisů po zasedání ECB vzrostly na 7,4 % a jsou jen dvě desetiny procentního bodu pod úrovní historického maxima. Již v dubu si přitom Portugalsko bude muset přijít na trhy pro 4,5 miliardy eur, což dále zvyšuje pravděpodobnost, že raději dobrovolně požádá o pomoc z Evropského záchranného fondu, odkud by tyto finanční prostředky mohlo obdržet s nižší úrokovou sazbou.
Do složité situace by mohla přísnější měnová politika vmanévrovat i Španělsko, které si nyní musí půjčovat na deset let za 5,4 %. To je v ostrém kontrastu se situací Německa, kterému jsou investoři ochotni půjčit na deset let za pouhých 3,3 %.
Růst světových akcií a všeobecný optimismus, který zatím vládne na finančních trzích, tak může o skutečném stavu světové ekonomiky a výhledu do budoucna podávat poněkud zavádějící informace. Vyšší inflace jako daň, která je nákladem řešení finanční krize, jež zvolily centrální banky, se totiž začíná velmi naléhavě hlásit o slovo. Až teprve snaha o její řešení může naplno odhalit, v jak obtížné situaci se světová ekonomika dosud stále nachází.