Článek
Varují před tím velké autobazary a zároveň ubezpečují, že v takovém případě garantují vrácení peněz v plné výši a ztrátu vezmou na sebe. Pokud však vůz, na něhož už byla uvalena exekuce, koupíte přes inzerát, nikdo vám už nic nevrátí.
„Nakupovat ojeté vozy přes inzerát je nebezpečné. Vždy při koupi požadujte přítomnost majitele vozu a zajistěte si jeho notářsky ověřený podpis. Každopádně si ověřte, zda na autě není nesplacený leasing, zástava či exekuce, a pokud si nejste jistí, raději vůz nekupujte,“ varuje Sdružení na ochranu vlastníků automobilů (SOVA).
Bazary slibují garance, ale dávejte si pozor na komisní prodej
„Všechny vozy vlastníme, proto má každý nabízený vůz 100% záruku legálního původu a doživotní záruku na číslo karosérie - tzv. VIN kód. Objeví-li se v průběhu užívání vozidla právní závady, vracíme zákazníkovi plnou kupní cenu. Ručíme za to, že na voze nevázne nesplacený leasing, neslouží jako právní zástava, není předmětem exekuce či soudní úschovy, nedošlo k jeho zablokování a nepochází z trestné činnosti. Na každé vozidlo poskytujeme v souladu se zákonem standardní dvouletou záruku,“ konstatuje na svých stránkách jeden středně velký autobazar v Česku.
Podobné garance deklarují i velké autobazary, nicméně zde musíte počítat s tím, že na výkupu dostanete výrazně méně, než když auto nabízíte sólo, a z pohledu kupujícího často proti individuálním nabídkám přeplatíte i o desítky tisíc korun.
Za co ze zákona musí ručit autobazary
Rozhodně i v autobazarech si dávejte obzvlášť pozor u komisního prodeje, kdy auto není ve vlastnictví autobazaru, a ten je v takovém případě pouze zprostředkovatelem prodeje a bere si za to určitou provizi.
Více čtěte v rozhovoru s právním specialistou Romanem Hanusem.
Jaká záruka se vztahuje na ojeté auto koupené v autobazaru?
Slovo záruka v právním smyslu značí odpovědnost za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou v záruční době, tedy i v době budoucí od převzetí věci. V případě ojetých vozů tedy nehovoříme o záruce, protože prodejce neručí za vady vzniklé v budoucnosti.
Při prodeji ojetého vozu prodejce odpovídá za vady, které měl vůz v době předání a se kterými nebyl kupující seznámen, a tuto povinnost nazýváme odpovědností za vady. Prodávající však neručí za vady vzniklé opotřebením vozu.
Právo z odpovědnosti za vady je nutné uplatnit u prodejce v zákonem stanovené lhůtě, která dle občanského zákoníku činí 24 měsíců od převzetí vozidla, prodávající však může tuto lhůtu po dohodě s kupujícím zkrátit na 12 měsíců.
Jak postupovat v případě, že zákazník koupil v autobazaru auto a následně zjistil, že je dle roku výroby starší, než bylo původně deklarováno? Autobazar se však hájí tím, že on koupi pouze zprostředkoval, takže nenese odpovědnost za všechny údaje, které jim sdělil prodávající do zprostředkovatelské smlouvy, případně kupní smlouvy.
Je vždy důležité vědět, na základě čeho (jaké konkrétní smlouvy) obstarával bazar pro vlastníka prodej vozu. Bazary většinou prodávají vozy na základě smlouvy o obstarání prodeje věci (§ 737 a násl. občanského zákoníku).
V tom případě by měl bazar plnou odpovědnost za vady vozu včetně špatně uvedeného stáří vozu. V jiném případě záleží na konkrétní smlouvě, zda byla uzavřena dle občanského zákoníku nebo obchodního zákoníku atd. Podstatné v tomto případě je, s kým dotyčný uzavíral kupní smlouvu.
Bazary prodávají buď své vozy (což zjevně není tento případ), nebo postupují podle smlouvy o obstarání prodeje věci (občanský zákoník), nebo komisionářské smlouvy (obchodní zákoník).
V takovém případě bazary plně odpovídají za vady bez ohledu na to, že nejsou vlastníky vozu. Autobazar by neodpovídal jen tehdy, pokud by skutečně šlo o čisté zprostředkování, spojené se smlouvou příkazní, a bazar prodej uskutečňoval, vybaven plnou mocí, jménem vlastníka.
Kupující si zaplatil za prohlídku v servisu určeném autobazarem, na základě které měl získat po dobu 12 měsíců záruku jako na „koupi nového auta“. Jak postupovat v případě, že mu následně při uplatnění této záruky bude odmítnuto provést opravu s odůvodněním, že koupě tohoto vozu byla pouze zprostředkovaná?
Pokud by opravdu bazar pouze zprostředkovával, a přitom - vlastním jménem - sliboval záruku a vázal ji na požadavek opravy a kontroly ve „spřáteleném servisu“, lze takové jednání kvalifikovat dokonce jako podvod s trestní odpovědností konkrétních fyzických osob, neboť kupujícího k jeho škodě uvedli v omyl.
Nevadí přitom, že jeho omyl byl zčásti způsoben i neznalostí právních předpisů, jelikož mu svým jednáním způsobili škodu - bezdůvodným obohacením majitelů servisu. Na škodu způsobenou tímto jednáním lze navíc aplikovat i odpovědnost podle obecných ustanovení občanského zákoníku.
To, že zákazník zaplatil za slibovanou záruku, je v pořádku?
Na vztah mezi bazarem a zákazníkem dopadají ustanovení o spotřebitelských smlouvách, které jsou upraveny v § 52 a násl. občanského zákoníku, zejména připadá v úvahu § 56 odst. 3 písm. g) (nepřípustná jsou smluvní ujednání zavazující spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy).
Jestliže zákazník neměl možnost seznámit se s cenou opravy a kontroly v servisu a zároveň tato cena přesahovala cenu obvyklou při opravách a kontrolách, znamenalo by to, že by dotyčný mohl tímto ustanovením v případném sporu namítat.
Pokud však dopředu znal ceny servisu, nejde toto ustanovení použít. Rovněž tak toto ustanovení nelze použít v případě, že bazar prodej vozidla pouze zprostředkoval na základě příkazní smlouvy.
Bylo by vhodné také v konkrétním případě posoudit, zda se nejedná o klamavou reklamu podle § 45 obchodního zákoníku, tj. o šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.
Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.
Kromě časté praxe bazarů, které prodej některých aut pouze zprostředkují, nebývá tento postup výjimečný ani při koupi nového auta. Zájemce se obrátí s požadavkem na dealera s auty a ten odpoví, že mu vybraný model výhodně přiveze z Německa a prodá.
Jenže ve skutečnosti jde pouze o zprostředkování, a ne o prodej. Jakmile pak nastane na autě závada a kupující se obrátí na svého prodávajícího, aby ji řešil, dozví se od něho, že on prodej jen zprostředkoval a že si kupující auto koupil přece v Německu, ať si ho jde tedy reklamovat tam.
Může se zprostředkovatel takovým způsobem vyhnout odpovědnosti za vady?
Je-li opravdu uzavřena smlouva zprostředkovatelská, a ne jiný typ smlouvy, může se dealer opravdu vyhnout odpovědnosti za vady, neboť předmětem plnění ze smlouvy zprostředkovatelské není automobil, ale činnost zprostředkovatele (vůz byl zakoupen v cizině zprostředkovatelem na základě zprostředkovatelské smlouvy a klient vystavil zprostředkovateli pro nákup vozidla plnou moc).
Neodpadá tím ovšem jeho odpovědnost za škodu dle § 420 občanského zákoníku, kterou způsobil zájemci o zprostředkování tím, že nesplnil svou informační povinnost stanovenou v § 777 občanského zákoníku.
Z tohoto ustanovení totiž plyne, že zprostředkovatel musí zájemce informovat o všech důležitých okolnostech v souvislosti se zprostředkováním. Informace o místech, kde je možné uplatnit odpovědnost za vady, je možno považovat za tuto důležitou okolnost.
Důležité ovšem je, že samotné uzavření smlouvy „zprostředkovatelem“ není pojmovým znakem zprostředkovatelské smlouvy, smlouvu o koupi tedy uzavírá na základě jiné smlouvy, většinou smlouvy příkazní, resp. smlouvy o obstarání věci (což je zvláštní typ příkazní smlouvy), příp. mandátní smlouvy podle obchodního zákoníku.
V praxi půjde zpravidla o smlouvu smíšenou, zahrnující jak zprostředkování, tak následné uzavření smlouvy. Samotné uzavření smlouvy lze posuzovat podle ustanovení o smlouvách o obstarání věci nebo mandátní. Jejich porušení by se dalo posuzovat např. podle § 725, § 727, § 736 občanského zákoníku. I v tomto případě se dealer vyhne odpovědnosti za vady, ustanovení o odpovědnosti za škodu podle § 420 však mohou být i v tomto případě použita.
Podmínkou pro uplatnění reklamace bývá datum prodeje a razítko vystavené při koupi. Často však zprostředkovatel toto nezajistí a co pak?
Záleží, na základě jaké smlouvy zprostředkovatel jedná (viz výše), pravděpodobně by šlo užít ustanovení o odpovědnosti za škodu dle § 420 občanského zákoníku, která vzniká při porušení povinnosti zprostředkovatele (např. § 725, věta první občanského zákoníku -příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí).
Záleží, na základě jaké smlouvy zprostředkovatel jedná (viz výše), pravděpodobně by šlo užít ustanovení o odpovědnosti za škodu dle § 420 občanského zákoníku, která vzniká při porušení povinnosti zprostředkovatele (např. § 725, věta první občanského zákoníku -příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí).
Při zprostředkování dává zájemce zprostředkovateli do ruky plnou moc, ale vůbec si neuvědomuje, že zprostředkovatel vystupuje jeho jménem a že to může pro něho znamenat spoustu problémů. Třeba přihlášení kradeného auta na jeho jméno.
To je pravda, ale zdůrazňuji, že se pravděpodobně nejedná o zprostředkování, ale příkazní smlouvu nebo smlouvu mandátní.
Jakým způsobem by měl kupující postupovat v případě, že prodávající prodej pouze zprostředkuje?
Zákazník si musí dát pozor na to, zda je smlouva uzavřena podle občanského nebo obchodního zákoníku, a přečíst si patřičná ustanovení v zákoně. Je nutné si pečlivě přečíst celou smlouvu včetně druhé strany, toho, co je drobným písmem, a případných obchodních podmínek, na které se ve smlouvě odkazuje.
Kupující by měl uvážit, že „zprostředkovatele“ zmocňuje, aby jednal jeho jménem a přímo ho zavazoval, takže by si měl vybrat jen důvěryhodné lidi nebo důvěryhodné právnické osoby. Je nutné dobře zvážit koupi auta v zahraničí, protože probíhá v cizině od cizince a v případě jakýchkoli problémů odpovídá tento cizinec.
To zpravidla s sebou nese riziko velmi ztíženého uplatňování nároků u tamních soudů. Problém je i u takové koupě v Česku, když je uzavírána kupní smlouva na auto s naprosto neznámou osobou, o jejíž schopnosti dostát svým závazkům není nic známo.
Jinak zprostředkovatel (ve své podstatě příkazník nebo mandatář) neručí za nic, má pouze povinnost při uzavření smlouvy a jednání za zákazníka jednat podle svých schopností a znalostí (pokud jde o mandátní smlouvu podle obchodního zákoníku, očekává se navíc, že mandatář bude působit s odbornou péčí).
Kupující by měl tedy vzhledem k výše uvedenému zvážit, nakolik je pro něho vlastně výhodné nakupovat vůz prostřednictvím zprostředkovatele.
Prostředníka nic nezavazuje. Zprostředkovatel vlastně neručí za nic, má pouze povinnost jednat podle svých schopností a znalostí.