Někteří ekonomové i soudci proto začínají v kontextu dopadů krize uvažovat o tom, že by se vytvořily externí zdroje financování justice, tedy ne jen to, co jí bude přes ministerstvo spravedlnosti přiděleno ze stále zadluženější státní kasy.

„Krize přináší soudům nejen méně peněz pro justici, ale zároveň více práce. S krizí přibývá dluhů. A pokud byl někdo zapojen do nelegální činnosti a procházelo mu to v období ekonomického růstu, pravděpodobně si to dovolí právě v této situaci ještě o to více,“ varoval na setkání se Soudcovskou unií hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek.

 

V USA justice nefungovala v padesátých letech stejně jako dnes u nás. Sešla se skupina podnikatelů a založili neziskové instituce a začali se podílet na financování justice.Jan Sváček, předseda Městského soudu v Praze

 

„Vedle státního rozpočtu, což je základní zdroj prostředků pro justici, lze hledat ještě další možnosti financování. Soudy mají například vlastní zdroj příjmů v podobě soudních poplatků. Soudnictví nemůže být podnikáním, nicméně poplatky jsou jedním z řady příjmů. Vím, že to má řadu omezujících souvislostí, ale je to jeden z možných ekonomických zdrojů,“ míní hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.

Poplatky: Soud paradoxně doplatí na stažení žaloby

Se soudními poplatky však dochází k paradoxním situacím. Soudy je od účastníků sporu inkasují, ale ihned je odvedou státu. Jenže strany sporu se dohodnou a chtějí peníze zpět. A už není žádná moc, která by je z ministerstva spravedlnosti či financí dostala zpět. Takže soudy ve výsledku vlastně dotují spory, které nakonec soud tolik nezatěžují, neboť strany sporu se dohodli. Jenže soud na tom finančně tratí.

„Jeden obvodní soud v Praze má za sedm a půl miliónu korun soudních poplatků, kde strany vzaly žalobu zpět. Peníze se okamžitě odvedli do státního rozpočtu, ale soud je už nemá z čeho účastníkům ukončeného sporu vrátit,“ potvrdil předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček.

Speciální fondy či nadace

Podle něho by z dalších zdrojů pro justici mohly být speciální fondy či nadace, jejichž vznik by iniciovaly mimo jiné významné firmy, které na pomalém soudnictví tratí značné peníze. „V USA justice nefungovala v padesátých letech stejně jako dnes u nás. Sešla se tedy skupina podnikatelů, kteří došli k závěru, že nefunkční soudy jim způsobují problémy. Kauzy leží a peníze nekolují v hospodářství. Založili proto různé neziskové instituce, fondy. Výrazně se začali podílet na financování justice,“ upřesnil Sváček.

Zkostnatělé resortní řízení

„Soudci však vidí problém ne jen ve zdrojích, ale především v základní organizaci justice, tedy fakt, že spadají pod ministerstvo spravedlnosti a nejsou samosprávou, jako je třeba parlament,“ konstatuje právník a poradce Soudcovské unie Karel Havlíček.

O tom jak efektivně nakládat s penězi by si totiž mohly rozhodovat samy. Dnes je to tak, že když potřebují posílit administrativní aparát, musí k tomu chtě nechtě přijmout i soudce. Těch je ale dostatek, úředníků nikoliv.