„Pokud by si jeden z manželů vzal půjčku, která by svým rozsahem nepřesahovala míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a nesplácel by ji, jedná se o závazek patřící do společného jmění manželů a druhý z manželů za něj odpovídá také,“ upozornila Novinky Kristýna Krušinská z pražské Občanské poradny Remedium s odvoláním na Občanský zákoník.

V případě, že je dlužníkem třeba manžel, neplatí vždy, že by manželka nic nedlužila, přestože tvrdí, že o půjčce nic neví a že je při exekuci z obliga.

Podle Občanského zákoníku patří do společného jmění manželů také „závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.“

Exekutoři nechodí jen na adresu trvalého bydliště

Občanská poradna dále tvrdí, že exekutor nemusí chodit zabavovat věci dlužníka pouze na jeho trvalé bydliště, kde je často jen přihlášen, a bydlí tam například nic netušící rodiče nebo prarodiče. Ti pak musejí žádat exekutora, případně soud, aby zabavené věci byly z exekuce vyjmuty, protože jsou jejich, a ne dlužníka.

„Exekuce může být provedena i na jiném místě, než tam, kde má dlužník trvalé bydliště. Exekutoři se však trvalým bydlištěm opravdu většinou řídí, ale rozhodně pro ně není závazný,“ dodala Krušinská.

Při exekuci mají být podle Občanského zákoníku sepisovány „především věci, které povinný může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti.“