Článek
Začalo to víceméně nevině. Dostala se do finanční tísně a potřebovala rychle peníze. A stejně jako tisíce jiných lidí po celé zemi zavolala „soukromému investorovi“, který přes inzeráty nabízel snadné úvěry.
Choval se vlídně, na první pohled důvěryhodně, nespěchal, neptal se na schopnost splácet, tedy na bonitu, ve složce měl smlouvu o poskytnutí úvěru. Nebylo tam nic psané drobným písmem, nechtěl lichvářské úroky, ani sankční podmínky se nevymykaly běžné praxi. K podpisu smlouvy si dokonce přivedl notářku.
Jejda, já zapomněla samolepku, pravila notářka
Vše projednali a došlo na podpisy. A v tom okamžiku se ukázal „jen drobný“ zádrhel. Notářka si zapomněla samolepku, a nemohla tak úvěrovou smlouvu slepit a orazítkovat. Pouze ověřila poslední volné strany smlouvy. Paní čekala na peníze, ale ty k jejímu velkému překvapení nedorazily.
Půjčila si tedy jinde a po dalším osudu zmíněné smlouvy nepátrala. Po třech letech její příbuzní však zjistili, že její rodinný dům je prodáván v dražbě.
Katastrální úřad získal kopii smlouvy, na jejímž základě došlo k převodu nemovitosti na člověka, podobného jména tomu, který vyřizoval půjčení peněz před třem roky. Postižená na kupní smlouvě poznala jen poslední stránku s ověřenými podpisy.
Původní byla jen poslední stránka s podpisem
Vyšlo najevo, že poslední stránka byla přiložena ke kupní smlouvě, nikoliv k úvěrové smlouvě, kterou tenkrát podepisovala. Obrátila se proto na Občanskou poradnu v Jihlavě, která případ registruje, a ta iniciovala, aby postižená paní podala trestní oznámení. Případ se stále řeší.