Podle toho, jak jsou informace (kdo je majitelem karty a k jakému účtu karta patří) na kartě uloženy, dělíme karty na magnetické a čipové. Starším typem jsou karty magnetické, kde jsou všechny informace uloženy v černém magnetickém proužku.

Pokud platíte v obchodě magnetickou kartou, projede obchodník kartu čtečkou a vaši totožnost si ověří podpisem na účtence.

Z důvodu větší bezpečnosti se od magnetických karet postupně upouští a přechází se na čipové. Ty mají na přední straně malý kovový plíšek – čip se všemi důležitými informacemi. Při placení je obchodník zastrčí do terminálu, kde zůstanou po celou dobu platby.

Svou totožnost musíte potvrdit zadáním PIN. Ne všechny obchody ale mají novější terminály, které umí čipové karty číst. Proto má většina karet, které dnes banky vydávají, na sobě magnetický proužek i čip. Pokud terminál umí číst oboje, dostane vždy automaticky přednost čip.

Vystouplé nebo hladké písmo

Dále dělíme karty na elektronické a embosované. Elektronickou kartu (s hladkým písmem) vám přijmou pouze v obchodě, kde mají také elektronický terminál, který automaticky přečte informace uložené na vaší kartě, ihned je odešle do autorizačního centra a zajistí zúčtování transakce. Peníze jsou vám z karty strženy obvykle do druhého dne.

Embosovanou kartu (s vystouplým písmem) potřebujete, pokud má obchodník pouze imprinter (mechanický snímač, lidově nazývaný „žehlička“). Na imprinteru se provede otisk embosované platební karty (čísla a jména držitele) a identifikačního štítku obchodníka na účtenku, který zákazník podepíše a dá tak souhlas k odečtení platby ze svého účtu.

Poplatky u kreditních karet

Používání elektronického terminálu je mnohonásobně rychlejší a levnější než operace na imprinteru, kdy obchodník podepsané účtenky „sbírá“ a pak je osobně donese do své banky, která mu je teprve potom proplatí.

Spočítejte si celkové náklady na kreditku

Elektronické karty nabízí všechny banky zdarma v základních balíčcích služeb. Za embosovanou kartu se v některých bankách platí poplatky. Pokud příliš necestujete do zahraničí, elektronická karta vám postačí. Na žehličku možná stále narazíte v malých obchůdcích, restauracích nebo hotelech, ale nikdy ne ve velkých obchodních centrech či hypermarketech, kde by jejich použití bylo časově neúnosné.

Srovnání úroků kreditních karet

Utrácíme svoje peníze nebo si půjčujeme

Podle toho, zda čerpáte peníze z vlastního účtu nebo si půjčujete od banky, používáte buď debetní kartu, nebo kreditku. Většina lidí tyto dva typy často zaměňuje. Když tedy někdo chce platit v obchodě kreditkou, velmi často má na mysli naopak právě debetní kartu. Ta je svázána s vaším běžným účtem, takže jejím použitím čerpáte své peníze uložené na účtu. Můžete jí používat při platbě v obchodech, na internetu nebo pro výběry z bankomatu.

Díky ní u sebe nemusíte nosit hotovost, peníze máte bezpečně uložené na účtu a přitom s nimi můžete prakticky bez omezení disponovat.

Kreditní karta je vlastně taková půjčka. Díky kreditní kartě můžete čerpat peníze na nákupy až do limitu, který vám stanoví banka. Obvykle bývá limit ve výši dvojnásobku vašeho čistého měsíčního příjmu.

Pokud vám zaměstnavatel posílá na účet 20 000 korun, půjčí vám banka až 40 000 korun.

Při placení kreditní kartou je třeba si uvědomit, že čerpáte prostředky banky, nikoliv svoje. Peníze na ni dříve či později budete muset vrátit a také uhradit úrok. Výhodou kreditních karet je ale bezúročné období, které může trvat 45 – 55 dnů. Pokud vrátíte vyčerpané peníze na kartu zpět v tomto období, úrok neplatíte.

Bezúročné období se však u většiny karet vztahuje jen na platby u obchodníka nebo na internetu, nikoliv na výběry z bankomatu. Za ty navíc platíte poměrně vysoké poplatky. Příklady zvýhodnění: Kreditní karta Visa od Raiffeisenbank při každém nákupu sbírá body. Ty potom můžete uplatit jako slevu. Karta České pojišťovny zase kumuluje prémiové koruny, kterými pak můžete zaplatit pojištění. Povinné ručení může být pak i na celý rok „zadarmo“.

Výhodný spořící účet