Jak zvolit co nejvýhodnější účet

Například drobný živnostník, třeba malíř pokojů, nepotřebuje podnikatelský účet za 300 korun měsíčně, kde je dvacet transakcí již v této ceně, a kde už neplatí žádné poplatky navíc - a ještě má zaručený bezproblémový kontakt s bankou, když je v cizině.

Tolik transakcí totiž nejspíš neudělá a v zahraničí nepodniká. Výhoda se mu tak vypaří jako pára nad hrncem, protože jeho individuální potřeby jsou jiné.

Malému živnostníkovi se spíše vyplatí buď zvolit banku bez poplatků, ale s minimálním servisem, nebo zaplatit po desetikoruně za každou transakci a ve výsledku odvede bance méně, než kdyby volil balíček.

Lidé by účty měli srovnávat především podle svých reálných potřeb, tedy jaká je pro ně dostupnost klientského servisu, úroveň internetového bankovnictví, jak často vybírají z bankomatu apod.

Některé banky nabízejí „nízkonákladové“ účty bez poplatků, ale banka třeba nemá pobočky nebo v rámci takového účtu nabízí jen omezený servis a funkce. Pokud člověk nepodniká, může taková „základní výbava“ stačit. Bez poplatků jsou rovněž účty u některých záložen.

Poplatky ovšem mají ve výsledku víceméně všechny významné, velké banky. Některé účty umožňují náklady na poplatky víceméně „refundovat“ jistým úročením a obratem na účtu. Pokud vám na účet chodí určitý limit peněz, tak si třeba některé banky nestrhávají poplatek za vedení účtu.

Co se týče poplatků za příchozí a odchozí platby, tak je mohou vyrovnávat úroky z peněz uložených na účtu. Musí vám ale na účtu zůstávat alespoň sto, lépe však 200 tisíc korun. Klient tak na běžném účtu reálně nedostává téměř žádné nebo jen minimální zhodnocení.

Téměř každá banka někde něco dává proti konkurenci „navíc“, ale hned v jiné položce si to vezme zase zpět. Mezi velkými bankami se liší formy toho, jak to „zabalí“, ale ve výsledku, například v ročním srovnání, si často vezmou stejně.

Velké banky si ročně strhnout zhruba tři tisíce korun i více za správu a transakce na běžných účtech, přičemž tak činí po desítkách až stovkách korun měsíčně.