„Obviněný K. S. byl nedávno uznán vinným, že požádal v bance o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši příjmů.
Tvrdil, že pracuje u společnosti P. a má měsíční příjem 15 000 Kč. Na základě těchto údajů s ním byla smlouva uzavřena, avšak obviněný úvěr následně nesplácel. Samozřejmě – vždyť nepracoval nikde a patnáctitisícový plat tedy přirozeně neměl. Vyvázl se dvěma měsíci,“ konstatuje právník a šéfredaktor odborného měsíčníku Česká judikatura Karel Havlíček.

Ne každé jednání, které se zdá být podvodem, je ale podle něho tak označeno v trestním zákonu.

Může jít o zpronevěru, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, neoprávněné držení platební karty, provozování nepoctivých her a sázek, pojistný podvod, úvěrový podvod – anebo o ten „klasický“ podvod, který je ovšem nejběžnějším z obdobných deliktů.

Podvod podle definice zákona

Zákon říká, že podvodu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Za to může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti, peněžitým trestem, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Jestliže má podvod za následek vážnější škodu, tresty se zvyšují a vrcholí u rozmezí pěti až dvanácti let.

Obhajoba: Nevyšlo mi podnikání

„Před několika měsíci odmítl Ústavní soud stížnost osoby, která tvrdila, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Soudy uznaly pachatele vinným, že si od různých subjektů půjčoval peníze a objednával si od nich stavební práce, ač si byl vědom, že s ohledem na nepříznivou finanční situaci nebude schopen dostát svým smluvním závazkům. Prý věřil, že podnikatelské záměry, zejména stavba větrných elektráren, se budou realizovat, a tím pokryje vzniklá pasiva,“ konstatuje Karel Havlíček z České judikatury.

Verdikt ÚS: Jsou to iracionální výmluvy

Ústavní soud ovšem shledal, že věc stěžovatele byla posouzena nejen v řádném dvojinstančním, ale i mimořádném procesu, soudy zjistily v potřebném rozsahu skutkový stav věci a vyvodily z něho i správné právní závěry.

„Poukázaly na skutečnost, že uvedené tvrzení stěžovatele bylo iracionální. Postrádalo finanční krytí a zabezpečení po stránce technické a právní. Jednalo se pouze o vize stěžovatele o jeho budoucím možném podnikání, opřené vesměs o ústní přísliby,“ uzavřel šéfredaktor České judikatury Karel Havlíček.