„Insolvenční návrhy začaly na dlužníky častěji podávat i banky,“ uvedla Miloslava Osvaldová za společnosti Creditreform. Firemní bankroty se na podaných návrzích podílejí z 58 procent.

Z firemních insolvenčních návrhů bylo v letošním roce prohlášeno 1300 konkurzů, 1400 insolvenčních návrhů bylo zamítnuto, přičemž nejčastějším důvodem zamítnutí je naprostý nedostatek majetku (zhruba v 90 procentech případů). Odmítnuto, převážně pro chyby, bylo kolem 800 insolvenčních návrhů.

Stovky osobních bankrotů

Zhoršující se hospodářská situace, kterou firmy začaly citelně zaznamenávat ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku, dopadá od pololetí letošního roku i na fyzické osoby. Zejména ztráta zaměstnání má za následek, že řada osob nezvládá splácet své dluhy a situaci se snaží řešit oddlužením. O oddlužení v letošním roce požádalo 2721 osob, u 1609 případů bylo oddlužení povoleno.

Oddlužení probíhá buď formou zpeněžení majetku dlužníka, nebo plněním splátkového kalendáře kdy dlužník musí během pěti let splatit věřitelům alespoň 30 % dluhu. Pokud dlužník není schopen řešit úpadek oddlužením, je prohlašován konkurz. V letošním roce tomu tak bylo ve 275 případech.

„Za celý rok 2009 lze očekávat, že bude podáno více než devět tisíc insolvenčních návrhů, což představuje nárůst o 70 procent ve srovnání s rokem 2008. Podíl firemních bankrotů bude činit pět tisíc a tento vysoký počet bude přetrvávat i začátkem následujícího roku“ dodala Osvaldová.

 

Osobní bankrot pomůže z půjček, ale dluhy z podnikání neodmažeLuboš Dörfl, soudce

 

Soud může část dluhů prominout

Návrh na povolení oddlužení může podat pouze dlužník-nepodnikatel a k návrhu musí soudu doložit celou řadu dokumentů (přehledy o příjmech, o majetku, souhlas manžela apod.). Soud vždy posuzuje, zda je jeho plán oddlužení ekonomicky reálný. „Osobní bankrot pomůže z půjček, ale dluhy z podnikání neodmaže,“ zdůrazňuje soudce Luboš Dörfl. Osobní bankrot obecně vyjadřuje úpadek fyzické osoby neschopné splácet své dluhy.

Pokud splníte požadavky insolvenčního zákona na povolení oddlužení a splatíte-li po pěti letech alespoň 30 % vašich dluhů, může být zbytek soudem prominut. To znamená, že u zbytku budou mít věřitelé smůlu. Musíte k tomu ještě připočítat odměnu insolvenčního správce, což je 750 korun měsíčně. „Je také třeba počítat s tím, že váš příjem coby dlužníka může mít v budoucnu výkyvy. Může se i stát, že se oddlužení zruší,“ připomíná Dörfl.

Pro podnikatele reorganizace – úpadek nemusí nutně znamenat konkurz.

Pokud je to možné a žádoucí, umožní soud podnikateli řešení jeho úpadku reorganizací – toto řešení má přinést věřitelům vždy lepší výsledek než konkurz. Reorganizace nabízí celkové hospodářské ozdravení dlužníka a rozumné uspořádání jeho vztahů s věřiteli.

Reorganizace je sice možná pouze u velkých podniků, jejichž obrat přesáhne za poslední účetní období 100 miliónů korun nebo které zaměstnávají více než 100 lidí, nicméně zákon nebrání dohodě dlužníka s věřiteli, že se tyto limity nepoužijí. Hlavní slovo při schvalování reorganizace mají věřitel a soud; reorganizace bude schválena tehdy, jestliže skutečně nabídne věřitelům nejlepší řešení.

Postavení věřitele v insolvenčním řízení posílilo

Jaká práva a povinnosti má věřitel, jehož dlužník se ocitl v úpadku, jak takový věřitel může ovlivňovat průběh insolvenčního řízení a zvýšit tím šanci na záchranu svých peněz? Insolvenční návrh může podat vedle dlužníka i věřitel, má-li vůči dlužníkovi splatnou pohledávku a je-li dlužník v úpadku. K návrhu musí věřitel připojit přihlášku své pohledávky. Aby nedocházelo ke zneužití tohoto práva věřiteli, obsahuje insolvenční zákon přísné sankce za tzv. „šikanózní“ návrhy.

„Naproti tomu dlužník – je-li podnikatelem – má povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Neučiní-li tak, je věřitel oprávněn domáhat se náhrady škody nebo jiné újmy, kterou mu dlužník porušením své zákonné povinnosti způsobí. Tato škoda je insolvenčním zákonem přesně vymezena a spočívá v rozdílu mezi výší přihlášené pohledávky a částkou, kterou věřitel na uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení skutečně obdrží,“ vysvětluje advokátka Halka Pavlíková z kanceláře Nörr Stiefenhofer Lutz.

Věřitelské orgány

V průběhu insolvenčního řízení uplatňují věřitelé svá práva především prostřednictvím věřitelských orgánů, kterými jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor. Jejich prostřednictvím mají možnost ovlivnit soud při výběru insolvenčního správce a schvalovat náklady insolvenčního správce. Posílení vlivů věřitelů je dáno jejich právem rozhodnout při splnění určitých předpokladů i jakým způsobem bude dlužníkův úpadek řešen. Věřitelé dále vyjadřují souhlas s vyhlášením moratoria, tj. jakéhosi „oddechového času“, který je dlužníkovi poskytnut pro překonání úpadku.

Pouze insolvenční správce je v insolvenčním řízení oprávněn odporovat právním úkonům dlužníka, a to odpůrčí žalobou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Správce musí podat odpůrčí žalobu vždy, když tak rozhodnou věřitelé prostřednictvím věřitelského výboru Nejsou-li v majetkové podstatě potřebné finanční prostředky na podání žaloby, může insolvenční správce požadovat na věřitelích, aby mu poskytli přiměřenou zálohu.

Věřitelům je dána možnost ovlivňovat způsob zpeněžování majetku dlužníka, neboť insolvenční zákon vyžaduje, aby jakékoliv zpeněžení majetku dlužníka bylo dopředu schváleno věřitelským výborem. Pokud by správce prodal majetek bez takového souhlasu, nebude smlouva o prodeji účinná.

Zákaz popírání pohledávek jiných věřitelů

K zrychlení insolvenčního řízení by mělo přispět, že věřitelé nejsou oprávnění popírat pohledávky jiných věřitelů. Právo na popření pohledávek má nadále pouze insolvenční správce a dlužník. Věřiteli, jehož pohledávka byla popřena, nezbývá nic jiného než podat v zákonem stanovené lhůtě žalobu na určení popřené pohledávky.

„Insolvenční zákon přináší zajištěným věřitelům výhodnější postavení v tom ohledu, že insolvenční správce je vázán pokyny zajištěného věřitele ohledně správy majetku dlužníka sloužícího k zajištění pohledávky věřitele. Zajištění věřitelé tak mohou dát správci pokyn, že například musí nemovitost pojistit, zajistit její ostrahu nebo provést rekonstrukci. Musí však na takovou správu správci poskytnout finanční prostředky,“ konstatuje advokátka Pavlíková.

Zajištění věřitelé mají dále právo, aby jim insolvenční správce vydal částku, která na ně připadne ze zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jejich pohledávek kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Podle dřívější úpravy náleželo zajištěným věřitelům pouze 70 % částky dosažené zpeněžením majetku sloužícího k zajištění, nyní mají nárok na celou částku po odečtení nákladu na správu a zpeněžení majetku a nákladů na odměnu správce.