Pan Rogers upozorňuje, že Evropa by neměla pořád podporovat problematické státy a jejich krachující instituce.

Jako nekompromisní zastánce kapitalismu je přesvědčen, že opakovaná záchrana nadměrně zadlužených států a pumpování peněz do jejich rozvrácených ekonomik je nesmysl. Podle jeho mínění ekonomický systém funguje na následujícím principu. Když je podnikatel ve své činnosti neúspěšný, po čase mu dojdou peníze a zkrachuje. Na trhu se tímto vytvoří prostor pro někoho jiného, možná lepšího. Výsledkem fungování takového systému je pokrok, efektivita, inovace.

Když ale neúspěšného hráče nenecháte prohrát a opakovaně mu v nouzi podáváte pomocnou ruku, vylučujete tím ze hry potenciálně lepšího soupeře. Takovým postupem se potlačuje základní heslo kapitalistického trhu, a to: „ ať vyhraje lepší.“

Podle pana Rogerse je aktuální postup, jakým eurozóna řeší své dluhové potíže, naprosto šílený a neadekvátní zdravému rozumu.  Tvrdí, že situaci svými opatřeními jenom zhoršuje. Vždyť řešením problému přílišného zadlužení zemí eurozóny není tento dluh ještě navyšovat. Takto zvolená taktika povede k totálnímu kolapsu celkového systému, a ne k jeho sanaci.