Stát pomohl svým dlužníkům lacino se zbavit stamiliónových dluhů

Samotný dlužník, který v Hradci Králové již řadu let úspěšně provozuje zdravotnické zařízení Sanus, si ji nakonec odkoupil za tak dobře utajovanou cenu,až to vzbuzuje podezření. Ministerstvo financí (MF), které likvidaci pohledávky organizovalo, nechce již několik týdnů s ohledem na dohodu s dlužníkem cenu za postoupení pohledávky zveřejnit.

Neméně pozoruhodný je potom i fakt, že ocenění dluhu, o které se stát při uzavírání smíru s PPCHC opíral, vypracovala podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba zcela zadarmo renomovaná znalecká firma Deloitte.

„Stát nezaplatil za posudek nic,“ sdělil Právu k případu PPCHC bez dalšího vysvětlení Jakob s tím, že takové případy nejsou ve státní správě neobvyklé. Velké firmy jako Deloitte si přitom za podobné služby jinak účtují odměny i v řádu miliónů korun.

Stát se rozhodl podle Jakoba vypořádat s dlužníkem proto, že „rozhodnutí v žalobě na plnění za dlužníkem PPCHC dalo očekávat nejdříve v řádu několika let a kdy postavení MF jako věřitele této pohledávky bylo značně právně nejisté“.

Solventní dlužník PPCHC přitom svůj stamiliónový dluh vůči státu v minulosti uznal, vykazoval jej i ve svých daňových přiznáních a zástupci státu jej označili „za nesporný“. Firma, za níž od jejího počátku stojí známý hradecký gynekolog Jiří Štěpán, ale přes svoji ziskovost odmítala nejdříve svůj dluh řádně splácet a od dubna 2000 jej přestala splácet zcela.

Zástupci státní agentury Konpo se však k vymáhání této pohledávky - narozdíl od stovek jiných případů, kdy dlužníci státu z řad firem kvůli nespláceným závazkům často i zkrachovali - příliš neměli. Už v roce 2002 Konpo požádalo okresní soud v Hradci Králové o přerušení řízení a de facto celý případ zamrzl až do letošního června, kdy došlo ke stažení žalob, a tím i k definitivnímu zániku pohledávky.

Do celého případu je podle dokumentů, které se Právu podařilo získat, zapleten i současný strážce státní kasy Eduard Janota. Na podzim 2001 z pozice prvního náměstka ministra financí dohlížel na zrušení skončeného výběrové řízení na postoupení této pohledávky a dlužníkovi radil, jak má při jednáních se státem postupovat.

Kořeny této kauzy se táhnou až do roku 1994, kdy si PPCHC vzala na provozování Sanusu tři úvěry od Komerční banky v celkové výši 149,5 miliónu korun, jež měla splatit do deseti let.

V rámci předprivatizačního očištění Komerční banky od špatných aktiv stát pohledávky za PPCHC od banky převzal a od března 2000 je začala spravovat dceřiná firma dnes již zaniklé státní České konsolidační agentury, společnost Konpo.

Ta poté nabídla pohledávky v celkové výši 219,6 miliónu korun ve veřejném výběrovém řízení, do kterého se přihlásily dvě společnosti. Podmínky tendru splnila pouze společnost Wignes Real podnikatele Ladislava Dvořáčka a stala se tak jeho vítězem.

Společnost Dvořáčka, která za pohledávku nabídla 36,2 miliónu korun, nebyla s dlužníkem nijak provázána a chtěla pohledávky vymáhat právní cestou. To se však zřejmě neshodovalo s plány nejen dlužníka, ale i některých státních úředníků.

Namísto aby Konpo uzavřelo s Dvořáčkem smlouvu o postoupení pohledávky, když opakovaně tvrdilo, že tuto smlouvu je s ním připraveno jako s vítězem tendru uzavřít, začalo jednat přímo s dlužníkem o dodatečném vyřešení jeho dluhu a u části pohledávky zmrazilo po vyhlášení výsledku výběrového řízení úročení.

Vedení Konpa nejenže nereagovalo na výzvy Dvořáčka k uzavření smlouvy, ale pověřilo najatou advokátku Radku Šimkovou vypracováním právní analýzy související s dodatečným zrušením výběrového řízení, poté soutěž zrušilo a vrátilo Dvořáčkovi pětimiliónovou kauci.

Ihned po zrušení výběrového řízení napsal Janota jednateli PPCHC Štěpánovi dopis, v němž mu radil opětovně zvážit uznání závazku vůči státu, aby mohlo dojít k „vytvoření časového prostoru pro nalezení oboustranně přijatelných podmínek dalšího postupu při nakládání s Vašimi závazky ze strany společnosti Konpo, s.r.o.“

„V každém případě šlo o krok, který posiloval právní postavení věřitele této pohledávky a jako takový šlo o krok čistě pochopitelný a logický,“ hájí osm let starou korespondenci Janoty s šéfem PPCHC Štěpánem mluvčí rezortu Jakob. Kopii Janotova dopisu má Právo k dispozici.

Tím ovšem nestandardní kroky úředníků státu a najatých právníků zdaleka neskončily. Nejdříve se Konpo, jejíž vedení tvořili Štěpán Pecka a pozdější šéf ČKA Zdeněk Čáp, pokoušelo uzavřít s PPCHC dohodu o narovnání, v rámci které by si dlužník odkoupil svůj dluh za zhruba 38 miliónů korun.

Tento úmysl však zmařili zástupci Dvořáčkovy firmy Wignes Real, která se stala vedlejším účastníkem řízení. Ještě předtím, v březnu 2002 podala právní zástupkyně Konpa Radka Šimková návrh na snížení dluhu o 206 miliónů korun s tím, že žalobce (Konpo) se rozhodl změnit postup ve vymáhání a správě pohledávky. Ani tento tah však Konpu nakonec nevyšel - Dvořáček jej rovněž před soudem napadl.

Podle své internetové stránky evidovalo Konpo ke konci roku 2002 pohledávku za nesplácejícím dlužníkem PPCHC ve výši 317 miliónů korun. Dnes by kvůli úrokům celý dluh dosahoval už zhruba půl miliardy.

Ještě v únoru 2005 Šimková před soudem prohlásila, že dluh ve výši 219,6 miliónu korun, jak byl vyčíslen v zadávacích podmínkách výběrového řízení, je „nesporný“. PPCCH přestalo splácet úvěr v dubnu 2000, v daňových přiznání v následujících letech ale vykazovala zisky nejméně kolem 25 miliónů korun ročně.

Dvořáček se od roku 2001 několikrát pokusil právně dokázat, že jeho firma se stala nabyvatelem pohledávky za PPCHC, neboť veřejná soutěž mohla splňovat základní podmínky veřejné obchodní soutěže, ale bezúspěšně.

Letos v květnu Vrchní soud v Praze potvrdil předchozí soudní rozhodnutí, že Wignes Real není vlastníkem pohledávky, neboť veřejné výběrové řízení nesplňovalo podmínky veřejné obchodní soutěže - tedy že k postoupení pohledávky nedošlo pouze oznámením o vítězství v soutěži, ale k postoupení pohledávky je třeba uzavření smlouvy o postoupení. To ovšem Konpo firmě Wignes Real neumožnilo.

Dvořáček podal po tomto verdiktu soudu žalobu, aby s ním byla uzavřena smlouva o postoupení předmětných pohledávek. To ale zřejmě definitivně pohřbilo červnové stažení žaloby právníky státu a dohoda o narovnání přímo s dlužníkem.

„Již před čtyřmi lety jsem na Nejvyšší státní zastupitelství ČR zaslal přípis, v němž jsem upozorňoval na to, že kroky zástupců státního Konpa a najaté advokátky Šimkové mají za cíl sprovodit pohledávku ze světa buď prostřednictvím jejího postoupení na firmu spřízněnou s dlužníkem nebo skrze dohodu o narovnání přímo s dlužníkem. To se pak letos v červnu skutečně stalo. Zdá se, že postoupení předmětné pohledávky mělo již před vyhlášením veřejné soutěže svoje aranžmá a vítězství Wignes Real se nehodilo do připravené koncepce,“ řekl Právu ředitel Wignes Real Dvořáček.

Zástupci Konpa a nyní i zástupci MF podle něj tvrdí, že porušil své povinnosti a smlouvu o postoupení odmítl uzavřít, a proto museli dodatečně zrušit veřejnou soutěž.

„Toto tvrzení je však přísně účelové, neboť smlouva v souladu se zadávacími podmínkami soutěže nám nebyla nikdy zástupci Konpo předložena, ani jsme nikdy nebyly k uzavření smlouvy o postoupení vyzváni. Tato argumentace má pouze legalizovat situaci, kdy si sám dlužník dodatečně odkoupí svoji pohledávku, třeba právě formou dohody o narovnání. Jestliže bychom porušili jakékoli své povinnosti, zcela jistě by nám propadla kauce pět miliónů korun v souladu s podmínkami soutěže a nebyla by nám vrácena. To se však nestalo, “ dodal Dvořáček.

Nejde však zdaleka o jediný případ podezřelé likvidace státní pohledávky za solventním dlužníkem.

V roce 2001 vedení Konpa umožnilo třeba opavské strojírenské společnosti Ostroj, aby svůj dluh ve výši 533 miliónů korun odkoupila za pouhých 140 miliónů.

Téměř čtyřistamiliónová účetní ztráta pro stát je podle právníka Miloslava Budirského v tomto případě prakticky neomluvitelná už jen proto, že tuto pohledávku měl stát v době jejího odprodeje zajištěnou zástavními právy ve výši přes jednu miliardu korun na katastrálním úřadu v Opavě a státní agentura Czechinvest měla zahraničního zájemce o část areálu podniku. Dlužník ovšem s pomocí státních úředníků a katastrálního úřadu dosáhl výmazu těchto zástavních práv.

Podle Budirského byly potřebné listiny zfalšovány. „Je to největší podvod v 600letých dějinách katastru v Opavě,“ tvrdí Budirský. Vedení Konpa přitom bylo podle něj společně s tehdejším ministrem financí Jiřím Rusnokem na chystanou transakci předem upozorněno i poslaneckou interpelací.

Ministerstvo financí ale podle vyjádření svého mluvčího Jakoba celý případ několikrát prověřovalo a jakékoli pochybení ze strany Konpa a státních úředníků odmítá.

Konpo podle Budirského nejdříve stáhlo z krajského soudu v Ostravě návrh na předběžné opatření proti dlužníkovi Ostroji, který podal původní věřitel - Komerční banka. V červenci 2001 pak vedení Konpa uzavřelo smlouvu o postoupení pohledávky na 533 miliónu za Ostrojem Opava se společností Eximtra, která měla za pohledávku zaplatit 140 miliónů. Eximtra však 140 miliónů na zaplacení pohledávky neměla a musela si od Ostroje půjčit dokonce i pět miliónů na kauci spojenou s postoupením dluhu.

Ještě téhož dne, kdy byla smlouva o postoupení pohledávky podepsána, postoupila Eximtra pohledávku firmě Karajan Financial Services Limited, registrované na Britských panenských ostrovech v Karibiku, a to za 143 miliónů korun. „Firmu Karajan přitom již dříve na Britských panenských ostrovech zřídili samotní majitelé Ostroje,“ řekl Právu Budirský. Jen den poté, co se stát pohledávky vzdal, Karajan Financial Sevices postoupil podle Budirského tuto pohledávku tentokrát za 300 miliónů korun původnímu dlužníkovi - Ostroji Opava.