Rating

Rating je hodnocení subjektu, do jaké míry je schopen dostát svým závazkům. Nejčastěji se pod ním rozumí úvěrový rating, tedy jak moc je firma nebo například stát v budoucnu schopen splácet půjčené peníze.

Rating může mít kdokoliv, stačí, když si zadá jeho vypracování, teoreticky tedy i domácnost, většinou se ale sestavuje pro velké společnosti, především banky či pojišťovny, a státy.

Agentura vyhodnocuje mnoho jevů, které hrají ve prospěch společnosti či proti ní. Situaci na trhu, směřování firmy, finanční výsledky, plánované změny, investice, majitele firmy nebo legislativu státu, kde společnost působí.

Rating subjektů stanovují nezávislé ratingové agentury, ve světě jsou tři nejznámější: Moody´s, Standard & Poor´s a Fitch. Všechny mají kořeny v počátku 20. století.

Každý subjekt dostane od agentury hodnocení podle stupnice. Ta je u agentur velmi podobná, většinou se značí písmeny. Ratingy začínající písmenem A značí dobrou investiční pozici, ratingy začínající písmenem B spekulativní pozici, subjekty s ratingy s C jsou vysoce rizikové.

Dobré hodnocení nemusí vždy zaručit, že subjekt je bezpečný. Například Island měl před ekonomickou krizí lepší rating než ČR, a přesto země nebyla schopna závazky splatit.

Od ratingu se často odvíjí úročení půjčky. Čím horší rating, tím vyšší úroky jsou při poskytování půjčky požadovány. Hodnota ratingu ale neznamená doporučení investice. Pro ty, kdo mají raději vyšší riziko s vyšším výnosem, mohou být lákavé i firmy s nižším hodnocením.

U hodnocení zemí vycházejí agentury z velké části ze stávajících dluhů státu, jejich rozložení v čase, rozpočtové politiky a také ochoty závazky splácet. Poškodit zemi tedy mohou například i negativní vyjádření politiků, že dluh je nízký, bezvýznamný apod.

Rating České republiky je dlouhodobě stabilní na stupni A se stabilním výhledem. Agentury pouze upozornily, že by si země měla hlídat vysoké mandatorní výdaje.

Podle ekonoma Pavla Kohouta ze společnosti Partners má Česko všechny výsledky na úrovni AAA, zemi ale stále poškozuje úmyslný státní bankrot v roce 1953, kdy země zrušila všechny své závazky, například splácení dluhopisů.

V posledních letech se výrazně snižovalo hodnocení například Řecka. V žebříčku "áček" postupně klesalo a na jaře 2010 dostalo poprvé hodnocení BB+, spadlo tedy do kategorie zemí spekulativních. V takové kategorii se žádná země v eurozóně nenachází.

Země eurozóny mají u agentury Standard & Poor´s většinou hodnocení nejvyšší, tedy AAA, výjimkou je velmi zadlužená Itálie, ta má hodnocení nižší. Nové státy EU včetně ČR mají hodnocení nižší. Předlužené Lotyšsko má například stupeň BB, v podobné kategorii je i Rumunsko.

V právě skončené finanční krizi se několik investorů v USA pokusilo ratingové agentury obvinit, že doporučovaly investice, které nebyly stabilní. Mnozí tvrdí, že byly uplaceny, a proto za krizi mohou.

Větší část ekonomů ale soudí, že se agentury jen vezly na vlně nadšení a svá hodnocení dostaly do bubliny, která už neodpovídala realitě. Brání se tím, že pouze odhadují budoucnost a odhad zkrátka nevyšel.

Svou roli hrálo i to, že ratingy si zadávaly samy subjekty, nikoliv ti, kdo chtěli do subjektů investovat, proto mohly být pozitivnější, než byl skutečný stav.