České cukrovary budou čelit větší konkurenci, deregulace zahýbe s cenami

Evropská unie se loni dohodla na nové podobě Společné zemědělské politiky EU na období 2015–2020. Pro odvětví cukru to znamená, že od hospodářského roku 2016/17 zaniknou kvóty na množství vyrobeného cukru a minimální cena cukrové řepy.

Podle Hynka Jordána, mluvčího ministerstva zemědělství, může po liberalizaci trhu dojít například k nevyrovnanosti výroby a cen cukru. Ty by mohly pro konečného spotřebitele klesnout. „Rozkolísanost cen však umožní po určitou dobu výhodnější nákupy cukru uživatelům,“ připustil Jordán.

Zároveň připouští i další koncentraci výroby cukru a úbytek počtu soutěžících na trhu.

Ředitel Českomoravského cukrovarnického spolku Josef Pojer tvrdí, že regulace trhu s cukrem systémem kvót už není nezbytně nutná. „Kvalita pěstování cukrové řepy se výrazně zvedla a je efektivnější, pěstitelé jsou konkurenceschopnější. Na základě toho se neočekávají žádné další dramatické změny,“ shrnul Pojer.

Větších výkyvů cen a další koncentrace produkce se obává ekonomka Naďa Johanisová, která působí na Masarykově univerzitě v Brně. „Dosavadní regulace, kdy byly v rámci EU garantované ceny a současně regulované objemy výroby, byla asi lepší než naprosto neregulovaný trh s cukrem bez celní ochrany,“ tvrdí Johanisová.

Cukrovary moc možností, jak zefektivnit výrobu, v podstatě ani nemají. „Výrobci cukru mohou na trhu konkurovat jedině snižováním nákladů, případně koncentrací výrobních kapacit a budováním vztahů s odběrateli, jelikož jejich výrobek, cukr sacharóza, je na celém světě stejný,“ uvedl Jordán.

Kvóty byly v EU schváleny už v roce 1968. Trh s cukrem jako strategickou komoditou byl ale řízen i před tím. Kromě EU na něj měly vliv světové války, krize 30. let nebo období socialismu. „S trhem bez kvót nejsou žádné zkušenosti, obdobná situace ještě v historii výroby cukru na světě nenastala,“ upozornil Jordán.

Současná kvóta dovoluje českým producentům dohromady vyrobit zhruba 372 500 tun cukru. Mezi jednotlivé podniky toto množství rozděluje Státní zemědělský a intervenční fond.

Více než polovinu, zhruba 208 tisíc tun, drží Cukrovary a lihovary Tereos TTD, a. s., se závody v Českém Meziříčí a Dobrovicích. Druhým nejsilnějším hráčem jsou Moravskoslezské cukrovary, a. s., které vyrábějí cukr v Hrušovanech a Opavě a jejich kvóta činí necelých 94 tisíc tun. Další tři výrobci (Cukrovar Vrbátky, Litovelská cukrovarna a Hanácká potravinová společnost) mají pak v průměru 23 tisíc tun.

Česká republika si už neregulovaným trhem prošla v období let 1990 až 2004. Počet cukrovarů se tehdy snížil z šedesáti na třináct. Kvůli přípravě na vstup do EU se pak počet zmenšil na deset. Další redukování přinesla evropská reforma společné organizace trhu s cukrem z roku 2005.

Faktem zůstává, že Česko je ve výrobě cukru soběstačné, a dokonce třicet procent ještě vyváží. „Snížení počtu cukrovarů nepřineslo dramatické snížení celkového objemu výroby a za posledních deset let české cukrovarnictví a řepařství dále zvyšovalo efektivitu pěstování cukrové řepy a výroby cukru,“ zhodnotil stav Pojer.