Hlavní obsah

ČD již nejsou těžkopádný dinosaurus, říká jejich generální ředitel

Právo, Václav Tuček

Předsedy představenstva a generálního ředitele Českých drah (ČD) Pavla Krtka jsme se ptali na otázky spojené s otevíráním železničního trhu, připraveností ČD na novou konkurenci.

Foto: Foto archív Práva

Generální ředitel Českých drah Pavel Krtek

Článek

České dráhy bývaly vždy veřejností vnímány jako zastaralá a nemoderní společnost se špatnými službami. Platí to stále?

Dlouho panující představa ČD jako těžkopádného dinosaura z minulosti již rozhodně neplatí. České dráhy pod vedením současného představenstva nastoupily před čtyřmi lety na cestu moderní a finančně stabilní společnosti. Změny jsou na první pohled patrné, o čemž svědčí nejen hospodářské výsledky, ale především stabilní nárůst počtu cestujících v posledních letech. Jen za loňský rok jsme přepravili o 3,2 miliónu více cestujících než předloni. Osobní doprava je po dlouhé době opět v zisku a zpětná vazba našich zákazníků velice pozitivní. Snad se nám tedy daří zažité mýty kolem ČD vyvracet. Spíš než hodnotit minulost, se ale snažím dívat do budoucnosti. Čeká nás velká zkouška, zda obstojíme i v mezinárodní konkurenci. V osobní dopravě po roce 2019 končí řada smluv s kraji a v dálkové dopravě dochází k otevírání trhu.

Máte na mysli otevírání železničního trhu? V čem tento proces spočívá?

Liberalizace železničního trhu je u nás velice často chybně interpretována. Celý proces vychází z evropské legislativy a záměru Evropské unie vytvořit jednotný železniční trh, který by náš kontinent dopravně propojil a umožnil spravedlivou soutěž všem dopravcům, kteří na něm působí. U nás se však hovoří hlavně o tom, že otevření trhu zlepší podmínky českých soukromých dopravců. Z pohledu České republiky je ale nejpodstatnější, že dojde k otevření trhu vůči třetím státům Evropské unie. To k nám přivede velmi silnou zahraniční konkurenci, často z řad národních dopravců. Na druhou stranu se zároveň otevře možnost ČD působit na tratích v zahraničí. A myslím, že tam máme rozhodně co nabídnout.

Dopravci tedy budou nově vybíráni v rámci otevřených výběrových řízení?

Ne tak docela. ČD se již nyní účastní řady otevřených tendrů. Náš trh je ale – především v regionální dopravě – výrazně rozdrobený. V České republice je 14 krajů, se kterými jednáme samostatně. Například Rakousko s obdobným počtem obyvatel má jen 9 spolkových zemí. Rakouské dráhy OBB jednají jen se 7 subjekty a většina pravomoci s organizováním regionální dopravy navíc zůstala na jejich Ministerstvu dopravy. Do budoucna budou stát a kraje vybírat dopravce (až na výjimky) již pouze prostřednictvím nabídkových řízení. To je ve své podstatě obdoba veřejných zakázek, ve kterých bude objednatel povinen vybrat ekonomicky nejvýhodnější nabídku, ať už ji podají ČD, RegioJet nebo třeba španělské dráhy.

Je český trh pro zahraniční konkurenci skutečně atraktivní?

Jistě, zahraniční konkurence už tady je. Například německé Deutsche Bahn pronikají na český trh prostřednictvím své společnosti Arriva, která se v současnosti v ČR aktivně uchází o provozování téměř jakékoliv linky v rámci závazku veřejné služby. Rakouské dráhy ÖBB jsou údajně na seznamu zájemců o koupi Leo Expressu, což by jim otevřelo cestu na český trh. Česká republika má strategickou geografickou polohu, ve spojení sever-jih i západ-východ. Je třeba si uvědomit, že za těmito národními dopravci stojí velký kapitál a zázemí a mohou tak významně promluvit do konkurenčního boje na české železnici. Své o tom ví i RegioJet, který zažívá podobnou situa ci v autobusové dopravě.

A co zahraniční trhy a České dráhy?

Vedle vnitrostátní dopravy rozvíjíme i mezinárodní spoje, především směr Berlín, Hamburk, Vídeň, Gratz. Výrazně jsme zlepšili spojení na Linec a Mnichov. Mým snem je zavedení přímého spoje Praha – Salzburg a dopravně spojit Pražské jaro a Salzburský hudební festival. V zahraniční dopravě vidíme velký růstový potenciál a chceme, abychom s úspěchem konkurovali nejen vlakové, ale i autobusové a letecké dopravě, jak se nám to daří např. na lince Praha – Berlín, Praha – Vídeň nebo Praha – Mnichov.

Jak by tedy měla liberalizace železničního trhu v České republice probíhat?

Samozřejmě spravedlivě, ale současně promyšleně a systematicky. Nejen v otázce podmínek působení národních a zahraničních dopravců v České republice, ale zejména při soutěžení konkrétních regionálních i dálkových tratí. Původním záměrem otevření trhu je zvýšení efektivity železniční dopravy a zlepšení služeb pro cestující. Liberalizace nesmí vést k deformaci trhu, kdy na něj vstoupí ekonomicky silní hráči, kteří s vidinou ovládnutí nového území budou nabízet podnákladové ceny s cílem eliminovat konkurenci. Stejně tak nesmí dojít k fragmentaci trhu, jak k tomu došlo poněkud divoce ve Švédsku a Velké Británii. Na oba případy by v konečném důsledku doplatili především cestující.

Co v praxi znamená zmíněná fragmentace železničního trhu? Proč je nežádoucí a jak jí lze zabránit?

Úkolem státu a krajů je to, aby v rámci otevřeného trhu zajistil funkční provázanost železniční dopravy i za přítomnosti většího množství dopravců. Samy evropské liberalizační předpisy mluví u soutěží o souborech dopravní obslužnosti, a nikoliv o jednotlivých linkách. To má právě za cíl zabránit fragmentaci trhu neboli situaci, kdy stát soutěží linku po lince na základě tzv. „low cost“ principu. Dopravci tak mají možnost získat samostatně lukrativní linky, aniž by byli zároveň povinni provozovat linky obchodně již ne tolik zajímavé. To má mnoho negativních dopadů včetně špatné návaznosti spojů či nekompatibility jízdenek a v konečném důsledku až rušení některých spojů. S vědomím toho musí být jednotlivá výběrová řízení organizována.

Proč by mělo být soutěžení jednotlivých linek a důraz na nejnižší cenu škodlivé?

Evropské předpisy kladou důraz na komplexní povahu služeb v oblasti veřejné přepravy na železnici. Naopak nikde nestanoví, že by cenové hledisko mělo být rozhodujícím kritériem. To má svůj smysl – nesmí se totiž stát, že dopravce slíbí objednateli nízkou cenu a pak začne místo vlaků nasazovat autobusy, protože nemá dostatek vozidel, ve vlacích a ve stanicích nebude žádný personál, který by se o zákazníky uměl postarat v případě mimořádných situací apod. Takový systém nechtějí nikde v Evropě.

Kdy začnou tyto soutěže probíhat?

Postupný liberalizační proces sice vyvrcholí po roce 2023, ale řada soutěží probíhá již nyní s výhledem na rok 2019. Aktuálně obhajujeme desítky smluv na provozování dopravy v krajích. Čekají nás také tendry na dálkové linky. Například v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji jsme svou pozici pro další léta již uhájili, v Královéhradeckém kraji budeme vlaky na objednávku kraje provozovat až do roku 2021. Máme zasmluvněny výkony na vybraných linkách, kde jezdí vozidla za peníze z Evropské unie. V posledních dnech se nám podařilo uhájit také provoz rychlíků na trati PardubiceLiberec. Máme i nové projekty, například linky PlzeňKarlovy Vary nebo Plzeň – Horažďovice. Tyto výsledky svědčí o tom, že jsou ČD plně konkurenční. Chceme obhájit maximum stávajících tratí a zajistit cestujícím špičkovou úroveň služeb.

Pociťují ČD v otevřené soutěži nějakou nevýhodu oproti konkurenci?

V důsledku stále nedokončené transformace ze státní organizace jsou ČD oproti jiným dopravcům zatíženy řadou povinností a historických zátěží. Například nutnost poskytování režijních jízdenek, která byla ostatně označena za diskriminační i Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Stále také přetrvávají některé dluhy spojené s činnostmi, které ČD musely vykonávat nad rámec běžných úkolů železničního dopravce – např. správa rozsáhlé sítě nerentabilních nádraží. Zhoršenou flexibilitu oproti čistě soukromé konkurenci samozřejmě představuje také povinnost ČD postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

Jak se tedy staví ČD k otvírání trhu a co dělají pro to, aby byly připraveny na plně konkurenční prostředí?

V první řadě chci říct, že my se liberalizaci rozhodně nebráníme. Otevírání trhu naopak vnímáme jako příležitost k nastavení nových obchodních modelů a cestu ke zvýšení kvality cestování pro zákazníky i za našimi hranicemi. Abychom ale v konkurenci obstáli, musí naše společnost splňovat určité parametry. A právě v naplnění těchto parametrů spočívá má vize úspěšných Českých drah. Zaprvé: České dráhy musí být věrné svému postavení národního dopravce a být tak společensky odpovědnou společností s výraznou značkou a dobrou reputací u veřejnosti.

Značka ČD má ohromnou tradici a měla by u veřejnosti silně, a samozřejmě pozitivně, rezonovat. Chceme být vnímáni jako moderní společnost a definitivně se zbavit nálepky zastaralého kolosu s koženkovými vlaky. Zadruhé: České dráhy musí být ekonomicky úspěšnou a stabilní společností, která zůstane důvěryhodným partnerem pro věřitele a investory. Tato stabilita je základem konkurenceschopnosti ČD pro fungování na liberalizovaném trhu. Zatřetí: České dráhy musí být moderní a moderně řízenou společností, která poskytuje ty nejkvalitnější služby. To znamená provozovat moderní a kvalitní vlaky, mít kvalifikované a zapálené zaměstnance a zajistit, že čas strávený ve vlaku bude skutečně příjemně stráveným časem. Mým heslem je, že nám byl svěřen čas našich zákazníků a ten musí být ve vlaku stráven maximálně kvalitně. Je pro nás důležité stát v čele uplatňování moderních technologií na železnici – ať už pro zvýšení vlastní efektivity, zajištění komfortu cestujících nebo pro jejich bezpečnost.

Začtvrté: České dráhy musí být úspěšné také na poli mezinárodní přepravy a konkurovat letecké a autobusové dopravě. Zapáté: České dráhy musí být atraktivním zaměstnavatelem. České dráhy mají jeden obrovský dar – máme jako skupina celkem více než 23 tisíc zaměstnanců, kteří jsou na svou práci hrdí a skutečně jí žijí. Moc si toho vážím, protože z mých předchozích zkušeností z oblasti výroby cementu a petrochemie vím, že to není vůbec samozřejmé. Náš obchodní model pro období od roku 2019 tuhle vizi musí odrážet. S ním se dokážeme dobře adaptovat na liberalizovaný trh a být úspěšní.

Jaké činíte kroky v dalších oblastech fungování ČD?

Vedle ekonomických otázek jsme se samozřejmě museli zabývat vnitřní stabilizací společnosti – zvyšováním efektivity, řízením lidských zdrojů apod. I v této oblasti se nám mnohé podařilo. Agentura Moody’s v poslední ratingové zprávě chválí pozitivní efekt opatření zaměřených na posilování efektivity, které jsme v posledních třech letech zavedli. Pokročili jsme také v obnově vozidlového parku. Mým cílem je, aby i na té nejmenší trati měli cestující pohodlné klimatizované vlaky vybavené wi-fi a elektrickými zásuvkami.

Budoucnost ČD tedy vidíte optimisticky?

Rozhodně. Hospodářské výsledky jsou jedna věc, ale neméně důležitým ukazatelem je pro mne pozitivní odezva od našich zákazníků. Současnému vedení ČD se daří navracet důvěru ve značku ČD. Stojí za námi téměř 180 let dlouhá tradice. Máme mnoho zaměstnanců, jejichž rodiny u dráhy pracují po několik generací. Cítíme odpovědnost nejen za své ekonomické výsledky, ale i za rozvoj české železnice jako takový.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám