Není to ale problém pouze Česka, tento problém řeší ve většině zemí Evropy. "Jediný rozdíl spočívá v tom, že v jiných ekonomikách rostou rozpočtové schodky v období recese, u nás v období ekonomického růstu," říká ekonom Jan Švejnar.

Zbavit se vleklé choroby zvané deficitní hospodaření nebude snadné a bude to trvat několik let, které musí být navíc vyplněny reformou výdajů rozpočtu. Potvrzují to i údaje ministerstva financí -podíl mandatorních výdajů, tedy výdajů ze zákona, u kterých stát dělá jen pošťáka, protože je vyplatit musí, ať má či nemá prostředky, už představuje 55,7 procenta výdajů rozpočtu a tento podíl stále roste. Příští rok budou tyto výdaje představovat 579,4 miliardy, což je více, než se vybere na přímých a nepřímých daních.

Pakt stability se mění

Evropská unie na rostoucí deficity zareagovala před několika lety přijetím Paktu stability, podle kterého pod hrozbou sankcí by neměl ten který rok rozpočtový deficit veřejných financí překročit výši tří procent HDP (Česko loni 3,62 procenta). Tato pravidla se loni pod zejména tlakem Německa a Francie (loni pakt stability porušila) změnila především proto, že nelogicky přikazovala snižovat schodky i v dobách recese. Zemím s vyššími schodky se tak dostalo víc času a prostoru pro navrácení veřejných financí do pořádku, tedy pod limit tří procent hrubého domácího produktu. Revidovaná rozpočtová pravidla takzvaného Paktu stability a růstu v Evropské unii podle lucemburského premiéra Jeana Clauda Junckera fungují "výtečně a nejsou příčinou zhoršování deficitů, jak někteří čekali". "Rozpočtové schodky za nových pravidel naopak klesají, rozpočty se nevymkly kontrole, ani nedošlo k uvolnění rozpočtové disciplíny," uvedla ČTK.

Česko: sporné dopady

Analytici však uvolnění pravidel Paktu stability v českých poměrech příliš nevítají. Spolu s tím, že současně došlo k neoficiálnímu odsunutí zavedení eura, tak padly určité nástroje, které politiky a jejich představy o rozpočtu a deficitu držely na uzdě. Zbývá už jen poslední prostředek - závazný konvergenční program, který nám ukládá rozpočtové schodky snižovat.

Snižovat rozpočtové schodky lze dvěma způsoby, jež by podle analytiků měly probíhat souběžně. Příjmy do státní kasy musí růst nikoli zvyšováním sazeb daní, ale větším objemem vybraných nižších daní. Toho lze dosáhnout posílením zaměstnanosti (více lidí platí) a eliminací šedé ekonomiky a daňových úniků. Současně musí probíhat reforma výdajů, což je krycí výraz pro to, že prostě stát již nebude tak štědře poskytovat různé dávky, lidé si budou na penzi zčásti šetřit sami a stejně částečně přímo přispívat i na krytí zdravotnických výdajů.

To je ovšem citlivý problém, se kterým může kterékoli vláda narazit u voličů. Reformám se ale nevyhneme a je lepší je dělat řízeně, citlivě a s přijatelnými sociálními dopady než čekat, až se prosadí samy, shodují se výjimečně politici a ekonomové. Shoda ale končí, když se začne mluvit o termínech. Ekonomové chtějí začít hned, politici by rádi reformy přenechali své opozici.