Ten byl v jihotureckém přístavním městě Ceyhanu slavnostně spuštěn letos 13. července. Nový ropovod, jehož vlastníky je devět obřích západních ropných společností, jako jsou například British Petrol či Chevron, dramaticky změnil geopolitickou situaci ve východním Středomoří, které propojil s oblastí Kaspického moře.

Jde o jeden z nejvýznamnějších a nejdražších ropovodů v historii, který má svou přepravní kapacitou 50 miliónů tun ropy ročně pro západní země strategický význam. Nevede totiž územím Ruska. Tím je prakticky vyloučen ruský diktát tranzitním zemím.

"BTC výrazně změnil status zemí v regionu. Ropovodem do oblasti Středozemního moře Washington ustanovil nový blok Ázerbajdžánu, Gruzie, Turecka a Izraele," napsal den po zahájení náletů na Libanon ruský list Komerzant.

"Izrael je součástí angloamerické vojenské osy, která slouží zájmům západních ropných gigantů na Blízkém východě a Střední Asii," uvedl pak ve svém článku profesor ekonomie Ottawské university Michel Chossudovsky.

Cesta do Asie

Podle Chossudovského má militarizace středomořského pobřeží, v jehož středu se Libanon nachází, za cíl vytvořit prostor pro dodávky ropy z Ceyhanu do Izraele. Ten má s mandátem od svého hlavního spojence - Spojených států - ochraňovat novou ropnou cestu a především začít hrát významnou roli v reexportu ropy do Asie.

Strategickou polohu má Izrael v tomto ohledu díky svému přístavu Eilat na pobřeží Rudého moře. Odtud mají vyplouvat tankery s ropou do asijských zemí.

Odklonění dodávek kaspické ropy do Středomoří má oslabit snahy Ruska o posílení jeho vlivu ve Střední Asii, odříznout Čínu od středoasijských ropných zásob a izolovat Írán. Izrael, který uzavřel vojenská partnerství s Ázerbajdžánem a Gruzií a posiluje své vztahy i s Tureckem, se přitom má stát novým mocným hráčem na globálním trhu s energiemi.

Také historik Ryan O"Kane tvrdí, že ropovod BTC je těžkou ranou pro ruské snahy obnovit svůj vliv v postsovětských zemích. To by podle něj znamenalo závislost Evropy na ruských dodávkách a současně vytvoření levných a bezpečných energetických cest do Asie, což by podpořilo strategické sblížení mezi Ruskem a Čínou, případně Indií.

Takový scénář by mohl znamenat katastrofu pro transatlantickou alianci a narušit globální ekonomický status quo, v němž jsou rozhodujícími faktory ropa a dolar. Američané se i proto snaží do Asie dostat dříve než Rusové.

"Rozšíření války do Sýrie a Íránu bylo již zvažováno americkými a izraelskými plánovači. To podporovali západní ropní giganti, kteří kontrolují ropné koridory," uvedl na konci července Chossudovsky.

V dubnu Izrael s Tureckem oznámily plán na dodávky ropy a vody z tureckého území do židovského státu. Ohlášen byl ambiciózní projekt položení potrubí na mořské dno podél pobřeží. Podle ekonomů by ale levněji vyšla pozemní varianta propojení obou zemí energetickým koridorem přes Sýrii a Libanon. To by ovšem předpokládalo zatažení Sýrie do války. Odpovědí Ruska na tuto hrozbu bylo na jaře vyjednávání s Damaškem o vybudování ruské námořní základny v syrském Tartusu.

Poptávka stále stoupá

V americkém tisku se tento týden objevila informace, že Izrael útoky na Hizballáh předem plánoval a konzultoval s USA. To ale mluvčí izraelského ministerstva zahraničí popřel.

Časopis The New Yorker s odvoláním na blízkovýchodní experty i americké vysoké státní úředníky napsal, že Izrael měl plán útočit na Hizballáh už před 12. červencem.

Právě tehdy konflikt začal, když Hizballáh na hranici zabil osm izraelských vojáků a dva unesl. "Vojenské akci proti Íránu mělo předcházet zničení vojenských kapacit Hizballáhu, aby tento šíitský spojenec Íránu nemohl za eventuální útoky USA proti íránským cílům provést odvetné akce proti Izraeli," citovala ČTK americký časopis.

Rostoucí poptávka v Číně, Indii, ale i střední Evropě dává státům a firmám, které kontrolují zásoby ropy, obrovskou moc a přináší jim velké zisky. Od počátku roku 2005 se cena ropy zdvojnásobila a válka v Libanonu ji vyhnala až k osmdesáti dolarům za barel. Naštěstí se nenaplnila slova izraelského premiéra Ehuda Olmerta o dlouhé válce. Boje ve zničeném Libanonu ukončilo příměří, napětí však trvá.

Experti upozorňují, že globální válka o ropu má svá bojiště i v Čečensku, Abcházii a Somálsku. Kvůli energiím jsou napjaté vztahy také mezi Ruskem a Polskem. Světové ceny ropy podlamuje i násilí v Nigérii a uzavření klíčového ropovodu British Petrol na Aljašce.