Podle analýzy Českého statistického úřadu lidé se základním vzděláním či středním bez maturity současně tvoří nejpočetnější skupinu těch, kteří patří mezi dlouhodobě nezaměstnané - a často za současných podmínek na trhu práce nezaměstnatelné. Důvodem může být to, že tito lidé musí brát prakticky jakoukoli práci, často i za nikoli optimální mzdu. Chtějí-li být zaměstnáni, nemohou si vybírat, shodují se psychologové.

Pro téměř shodně velikou skupinu zaměstnanců je však práce něco více než jen zdroj peněz k obživě a zaplacení nájmu. Sem patří středoškoláci s maturitou, vysokoškoláci, pracovníci ve školství či vedoucí pracovníci.

Dvě třetiny ekonomicky aktivních obyvatel České republiky by chodilo do práce, i kdyby měli tolik peněz, že by pracovat vůbec nemuseli. Největší počet zájemců o práci, přes teoreticky naditou peněženku a vysoká konta v bance, představují lidé s vyšším stupněm vzdělání. Lidé se základním vzděláním by častěji využili možnosti nepracovat při dostatku financí.

Pro polovinu lidí je práce nejdůležitější v životě

Pro polovinu ekonomicky aktivních lidí je práce nejdůležitější činností v životě, 43 procent dotázaných ve výzkumu CVVM ale s tímto životním názorem nesouhlasí.

Podle jiných výzkumů ministerstva práce a sociálních věcí přes toto poměrně výrazně silné postavení práce v hodnotovém žebříčku jsou Češi a Češky odhodlány obětovat či vyměnit práci za rodinu či fungující láskyplný vztah, u žen za děti. Přes současné tvrzení, že rodina je v krizi, má soužití dvou lidí v hodnotovém žebříčku mladých Čechů a Češek velmi vysokou pozici.

Při hodnocení zaměstnání dávají Češi velký důraz i na to, zda je práce baví, že má smysl nejen pro ně, ale i pro společnost. Vysoce hodnocena je i skutečnost, zda mohou v zaměstnání pracovat samostatně. Češi a Češky, podle průzkumu CVVM považují za hlavní příčinu, proč někdo žije v nouzi, ztrátu zaměstnání, zaviněnou často nedostatkem vzdělání, mají prostě v životě smůlu či patří ke znevýhodněným menšinám.

Značná část (26 procent) ale soudí, že část lidí v ekonomicky aktivním věku má nouzi proto, že se jim prostě pracovat nechce.

Je to trochu složitější, soudí ale někteří sociologové. Například dvě třetiny rodin, kde partneři mají jen základní vzdělání či žijí na pokraji nouze, nepočítají vůbec s tím, že by svým dětem mohli zajistit lepší vzdělání a kvalifikaci. Vytváří se tak určitá past či uzavřené kolo chudoby, ze kterého lze jen velmi těžko utéci. V řadě regionů s vysokou nezaměstnaností existují v rodině celé generace, které nepracují. Přes fakt, že je k práci příliš nemotivují sociální dávky, zde hraje roli právě skutečnost, že pro řadu rodin je tradičně nejvyšším vzděláním nedokončená základní škola.

Platy nemají být stejné

Češi a Češky pouze v 2,9 procenta soudí, že příjmy by se neměly lišit a měla by panovat rovnost příjmů. Platy by spíše měly odrážet rozdíly ve výkonech a obtížnost vykonávané práce, soudí drtivá většina občanů. Většina české populace (72 procent) si však myslí, že stát by měl usilovat o zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými. Podílet na tom se má především sociální systém, který by ale podle názorů občanů neměl být důvodem ke zvyšování daňové zátěže.

Sociální soudržnost, omezení příkrých rozdílů mezi chudými a bohatými vedly vždy k sociálnímu klidu a ekonomicky velmi výraznému růstu, shodují se ekonomové a sociologové. Naopak narůstání rozdílů vedlo k sociálnímu pnutí a posilování různých extremistických nálad a politických hnutí ve společnosti.