Hoffman se dostal do povědomí veřejnosti tím, že o sobě tvrdil, že zdědil práva k ochranné známce Johann Becher po svém dědovi a začal likér vyrábět. Později se ukázalo, že darovací smlouva byla padělaná a břeclavský soud Hoffmana potrestal ročním vězením za porušování práv k ochranné známce , obchodnímu jménu a chráněnému označení původu.

Skutkovou podstatu trestného činu nekalé soutěže Hoffman podle Lindenthálové naplnil tím, v rozhovoru pro český tisk a slovenskou televizi uvedl, že produkt karlovarské likérky na rozdíl od jeho výrobku obsahuje umělá sladidla a esence.

"Z výsledků laboratorních testů vzorků becherovky vyplynulo, že jeho výroky byly lživé. Výrobce karlovarské becherovky zaznamenal po jejich zveřejnění pokles prodejnosti a vyčíslil škodu za náklady na odstranění následků negativní publicity na více než dva milióny korun," dodala žalobkyně.

Přísnější trest za zkrácení daně

Krajský soud v Plzni, který stíhání Hoffmana zrušil, zdůvodnil své rozhodnutí tím, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen.

"Důvodem zastavení bylo to, že obviněný byl odsouzen v roce 2000 pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky k trestu odnětí svobody na dobu 3 let s podmíněným odkladem na dobu 5 let, neboť v roce 1992 zkrátil daň o částku 1,3 miliónu korun," vysvětlila Lindenthálová.

Poškozený klenot

Podle ní je v rozsudku Vrchního soudu v Praze, který na stížnost státního zástupce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni přezkoumával, mimo jiného uvedeno, že "je sice pravdou, že Becherovka je klenotem mezi nápoji, ale čím skvělejší klenot, tím méně může být podlým jednáním poškozen".

Hoffman byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu odsouzen v roce 2004 také pro trestný čin poškození životního prostředí za to, že v roce 1996 nechal v rozporu s lesním zákonem pokácet stromy v chráněné krajinné oblasti Slavkovského lesa. Kromě podmíněného trestu musel zaplatit půl miliónu.