Kalkulace zveřejnila v pondělí Evropská komise v pravidelné monitorovací zprávě o jednotném vnitřním trhu. Připomněla, že když v roce 1985 vstupovaly chudé Španělsko a Portugalsko, činily jejich ceny 60 a 72 procent průměru tehdejších společenství. Při východním rozšíření je rozdíl mnohem větší. Více než polovina z deseti vstupujících zemí má ceny pod unijními 50 procenty.

Chléb zatím za polovinu

Komise to přisuzuje nadále nízké úrovni nájemného a zejména podstatně nižším mzdám ve srovnání s EU. Upozorňuje, že laciné jsou zejména výrobky a služby s vysokým podílem lidské práce, nezávislé na dovážených surovinách nebo polotovarech. Tak například dámský kadeřník stojí ve vstupujících členských zemích jen 37 procent průměru EU. Chléb přijde na 53 procent, ale pračka je dražší než v EU o osm procent.

Česká republika, Maďarsko a Slovensko patří mezi země, kde je příjmová hladina vyšší než cenová, tedy je tam pro lidi relativně lacino. Naopak Polsko, Litva či Lotyšsko mají nízkou úroveň příjmů, ale vysoké ceny, pro obyvatele je tam tedy draho.

V Polsku dosahují ceny 55 procent průměru EU, v Lotyšsku 54 procent a v Litvě 47 procent. Podle EK by oba ukazatele měly být v rovnováze. Nejdražší je v absolutních číslech z kontinentálních vstupujících zemí Slovinsko, na 66 procentech průměru EU.

Ceny se postupně srovnají

EK ve zprávě předpovídá, že stejně jako při minulých rozšířeních EU bude i tentokrát tendence ke sbližování cenové hladiny, přičemž ceny v nových zemí porostou směrem k EU. K jisté konvergenci již dochází - od roku 1999 do 2001 se rozdíl snížil z 27,2 procenta na 25,6 procenta.

Po rozšíření se tento trend prohloubí, ceny, mzdy a celkově životní úroveň se budou sbližovat rychleji, přičemž je však možný i opačný trend. Jednotný vnitřní trh by měl natolik usnadnit obchodování, že by to mohlo vést i k poklesu cen některých druhů zboží a služeb v nových členských zemích, zvláště těch, které jsou už dnes na úrovni EU nebo nad ní.