Starší lidé ekonomice nabízejí velkou potenciální hodnotu, často jsou však nevyužitým zdrojem a řada opatření jim omezuje možnosti pracovat, píše se ve studii OECD Stárnutí a politiky zaměstnanosti.

Stárnutí populace v ČR je mnohem výraznější než ve většině dalších zemí OECD. Od začátku 90. let výrazně klesla porodnost, která se řadí k nejnižším na světě. Naopak se prodlužuje doba života. V roce 2005 bude v ČR tak velký počet lidí starších 65 let, že se jejich množství vyrovná 40 procentům lidí ve věkové skupině 20 až 64 let. V polovině 21. století to budou již dvě třetiny, což bude společně s Japonskem nejvyšší údaj mezi státy OECD.

Budou potřeba reformy

Problém se prohlubuje tím, že se v zemi zvyšuje počet lidí, kteří pracovní trh opouštějí dříve. Jedním z klíčových aspektů ke zmírnění potíží, které z toho plynou, je zlepšení možností zaměstnávání starších lidí. K tomu by ČR měly pomoci reformy, které Praze OECD doporučuje.

V minulých letech už česká vláda podnikla některé pozitivní kroky týkající se systému penzí a trhu práce, uvedla OECD. Například se zvýšil věk zákonného odchodu do důchodu ze současných 60 let u mužů na 62 pro rok 2006. Ženy nyní odcházejí mezi 53, až 57, rokem, příští rok by to mělo být o čtyři roky později. V roce 2013 by se do důchodu mělo chodit společně v 63 letech.

Pokud by měly reformy pokračovat, je třeba se zaměřit na odstraňování finanční motivace pro předčasný odchod do důchodu a naopak "zatraktivňovat" lidem pozdější odchod do penze, doporučila OECD. Změnit by se měly i systémy přidělování nemocenských dávek.

Ve studii, která vychází hlavně z údajů za rok 2003, jsou za starší označováni lidé nad 50 let.

Loni bylo v průměru šest z deseti obyvatel zemí OECD ve věku od 50 do 64 let zaměstnáno. Nyní ve státech OECD na 100 pracovníků připadá 38 penzistů. Z analýzy organizace vyplývá, že beze změn politiky zaměstnanosti by se poměr mohl zhoršit na 70 penzistů ku stovce pracovníků, což by mohlo ohrozit hospodářský růst zemí OECD.

Ze sociálního pojištění je 44 procent příjmů

Na sociální pojištění stát v Česku vybírá 43,6 procenta svých příjmů, nejvíce ze zemí OECD. V Dánsku to jsou 2,5 procenta, v Austrálii a na Novém Zélandu dokonce nic, vyplývá ze statistik za rok 2003.

Způsoby, jak vlády získávají peníze z daní, se mezi státy výrazně liší i v dalších aspektech. Zatímco Dánsko z daní fyzických a právnických osob má téměř 60 procent příjmů, v Česku, Francii či na Slovensku je to méně než 26 procent.

"Z pohledu ekonomů je jednodušší a lepší systém, kde dominují nepřímé daně: díky nižší úloze nepřímých daní se sníží snadnost daňových úniků. Nižší přímé daně by také měly být pozitivním impulsem pro rozvoj investic a zaměstnanosti," řekl ČTK analytik PPF Asset Management Radomír Jáč. O tom, zda je lepší vybírat přímé daně závislé na příjmech nebo na majetku, se vedou diskuse. "Lze těžko říct, který systém je lepší, já se přikláním ke zdaňování podle spotřeby," uvedl auditor a daňový poradce Ivan Fučík. V ČR je podle něj výše sociálních odvodů dána i historicky tím, že se z nich financuje největší část rozpočtu, starobní důchody.

Z údajů OECD vyplývá, že při přepočtu na hrubý národní produkt v roce 2004 bylo nejvyšší zdanění ve Švédsku - 50,7 procenta. Hned za ním jsou Dánsko (49,6) a Belgie (45,6). Na opačném pólu stojí Mexiko (18,5). ČR se s 37,7 procenty řadí k průměru; Slovensko s 30,8 procenty k zemím s nejnižším zdaněním k HDP.