Oba vědci se snažili zodpovědět, proč jsou některé skupiny lidí, organizace či státy úspěšně prosazují spolupráci, kdežto jiné trpí konflikty. Jejich práce byla založena na teorii her jako dominantním přístupu k této odvěké otázce.

Thomas Schelling také prokázal, že společnost může posílit svou pozici zhoršením vlastních pozic, neboť možnost odplaty je výhodnější než schopnost čelit přímému útoku. Tento pohled velmi přispěl k řešení konfliktů a snahám předcházet válkám.

U Roberta Aumanna ocenila komise zkoumání problému, jak realita skutečného světa ovlivňuje vědecké teorie. Podle Aumanna může dlouhodobá spolupráce mezi dvěma subjekty být prospěšnější než krátkodobá, ačkoliv vědecká analýza tvrdí opak. Způsobují to přílišná omezení krátkodobých analýz.

Nobelova cena za ekonomii je nejmladší ze všech Nobelových cen, které komise uděluje. Poprvé se tak stalo v roce 1969. Letošní volba jen potvrdila naprostou nadvládu amerických vědců v této oblasti lidského bádání. Více jak dvě třetiny všech laureátů této ceny jsou Američané či vědci pracující ve Spojených státech.