Jenže současně je podle šetření ČSÚ nutné konstatovat, že polovina registrovaných - tedy zhruba milión osob - vůbec nepodniká a počet těch, co aktivní podnikání ruší, se prudce zvýšil zejména v loňském roce, kdy ubylo na 42 tisíc podnikatelů. Čtvrtina podnikatelů, kteří ukončili činnost, rozšířila počty nezaměstnaných.

Plných 77 procent osob samostatně výdělečně činných z podnikatelů, kteří loni definitivně ukončili svoji činnost, nevykázalo v předchozím roce žádné zdanitelné příjmy. Za zaznamenání ale stojí, že v předchozích letech představoval jejich podíl až 87 procent. To znamená, že loni zanechalo aktivní podnikání proti jiným letům více osob, které podnikání skutečně živilo. Tito lidé nyní buď hledají zaměstnání, nebo se ocitli bez práce.

Zvyšuje se i počet podnikatelů, kteří podnikání přerušili. Loni jich bylo 186 tisíc, tedy o 80 tisíc více než v roce 2003. Z tohoto počtu zhruba 60 procent v roce 2003 nevykázalo žádné zdanitelné příjmy.

Ve většině nových států Evropské unie po vstupu počty podnikatelů poklesly. Česko má nejvyšší podíl osob samostatně výdělečně činných na zaměstnanosti ze zemí s obdobnou strukturou domácího produktu - ve srovnání s Maďarskem, Rakouskem, Slovinskem a Slovenskem a jen díky poklesu počtu podnikatelů v roce 2004 nás předstihlo Irsko.

Minimálních odvody nejsou likvidační

Podle registru nejvíce osob samostatně výdělečně činných v ČR najdeme v obchodě, v opravách motorových vozidel a spotřebního zboží - přes 180 tisíc osob. Následuje stavebnictví - 166,1 tisíce osob. Pronájmy a prodejem nemovitostí se zabývalo zhruba 100 tisíc osob.

Největší počet fyzických osob-podnikatelů (40 procent) vykazuje roční příjmy do 200 tisíc korun. Necelá třetina nepřesáhla hranici sto tisíc korun ročně. U těchto osob patrně podnikání netvoří hlavní zdroj obživy.

Přes 570 tisíc podnikatelů nemá žádné zaměstnance (zhruba 12,2 % z celkového počtu zaměstnaných osob), okolo 200 tisíc podnikatelů zaměstnance má.

Od minulého roku platí pro osoby samostatně výdělečně činné tzv. institut minimální daně, který byl zaveden s cílem minimalizovat daňové úniky způsobené "daňovou optimalizací". Úpravami prošlo také stanovení vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní pojištění. Důchody osob samostatně výdělečně činných totiž byly vysoce dotovány z pojistného zaměstnanců. Minimální základ daně se vztahuje na všechny občany, kteří mají podnikání nejen jako hlavní, ale i vedlejší zdroj svých příjmů.

Část podnikatelů ale zavedení minimálního základu daně přijala negativně. Minimální základ daně však podle údajů statistiky podnikání výrazně nepoškodil, protože i přes pokles počtu podnikatelů jich ukončilo činnost méně, než kolik jich naopak podnikat začalo.

Podnikání je třeba podporovat

Ani minimální základ daně, ve kterém podnikatelé viděli základní krok k zániku svých živností, nepotvrdil svůj očekávaný likvidační charakter. Mimo jiné i proto, že se podle legislativců uplatňuje až ve chvíli, kdy součet všech dílčích základů daně podnikatele nepřesáhne minimální základ daně. Netýká se tedy většiny těch podnikatelů, kteří mají podnikání pouze jako svoji vedlejší činnost.

Přesto je mimořádně důležité rozšiřovat podporu zejména drobným podnikatelům. Vedle usnadnění podmínek pro podnikání, například zavedením jednoho registračního místa pro podnikatele, jde především o snadnější dostupnost půjček, zjednodušení a zpřehlednění výkaznictví i daňového systému.