Odpovědnost za včasné a řádné splnění daňové povinnosti je ponechána na zaměstnavateli a student obdrží mzdu až po jejím zdanění jako každý jiný zaměstnanec.

I přesto mohou nastat případy, že student musí za tyto příjmy podat daňové přiznání. Závisí to na tom, zda u zaměstnavatele podepsal tiskopis Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. V kladném případě, pokud neměl příjmy ze závislé činnosti současně u více zaměstnavatelů, (což je stejné jako u "dospělých -nestudentů") nemusí finanční úřad navštívit. Jestliže z jakéhokoli důvodu uvedené prohlášení nepodepsal, nastává jedna ze dvou variant.

Pokud student vydělá méně než 5000 měsíčně

Pokud měsíční hrubá mzda studenta nepřesáhla 5000 Kč, příjem zdanil zaměstnavatel srážkovou daní ve výši 15 % a tím byla daňová povinnost definitivně vyrovnána. Přesáhla-li však aspoň v jednom měsíci mzda limit 5000 Kč hrubého, má student povinnost podat daňové přiznání.

V každém případě tak musí učinit, jestliže pobíral příjmy současně od dvou nebo více zaměstnavatelů. Pro tento účel mu zaměstnavatel vystaví na jeho žádost potvrzení o zúčtované mzdě a sražených zálohách na daň. U příjmů výhradně ze závislé činnosti podává poplatník jednodušší daňové přiznání typu A, ve všech ostatních případech klasické typu B. 

Při podnikání vždy

Kromě závislé činnosti může mít student další druhy příjmů, které musí přiznat v daňovém přiznání. Může jít o příjmy z vlastního podnikání, nebo pokud působil jako spolupracující osoba. Například spolu s maminkou vypomáhá tatínkovi, který je podnikatelem.

V těchto případech se na studenta nevztahuje minimální základ daně. Přiznání podává i tehdy, když měl příjmy z pronájmu (je například spoluvlastníkem bytového domu) nebo další příjmy, které zákon řadí mezi tzv ostatní příjmy.

Některé z nich jsou osvobozeny od daně a v daňovém přiznání se nevykazují, resp. nepředstavují povinnost podat přiznání. Jedná se především o příjmy z příležitostné činnosti do 20 000 korun ročně. (viz tabulka: Které příjmy do přiznání nepatří)

Stejným způsobem se do konce roku 2004 posuzoval i příjem au-pair. Pokud by ale úhrn kapesného, které student dostal na zahraničním pobytu, převýšil za kalendářní rok 2004 limit 20 000 korun po přepočtu na českou měnu, jednalo by se o zdanitelný příjem, který musí v plné výši uvést do daňového přiznání jako ostatní příjem.

Nemá-li doklady na výdaje, které se k tomuto příjmu vážou (např. výdaje za letenku či jízdenku do zahraničí a zpět, městskou hromadnou dopravu apod.), výdaje nemůže uplatnit. Od roku 2005 už příjem au-pair není předmětem daně z příjmů.

více o daních čtete ve speciálu Daňové přiznání