Článek
„Mnoho žen se nepřizná, že poskytuje sexuální placené služby. Tato práce je pro ženy totiž velké stigma a je spojena s mnoha předsudky. S touto prací se ženy rozhodně nechlubí, většina z nich nemá ve svém okolí někoho, kdo o jejich zdroji obživy ví,” uvedla projektová manažerka Rozkoše bez rizika Barbora Pšenicová.
„Proto také v mnoha případech nenahlásí znásilnění, ublížení na zdraví, vydírání nebo nucení k praktikám, které jsou rizikové a často bez ochrany,” dodala.
Čistý zisk je výrazně nižší než tržby
Podle zjištění organizace stojí hodina sexu na ulici v průměru 500 korun, na takzvaných privátech a v klubech se pak pohybuje v rozmezí 1000 až 3000 korun.
O tyto peníze se však často ženy dělí s provozovateli podniku. Případně pokud pracují na sebe, nemalou část tržeb pohltí nájem a výdaje na inzerci. Čistý zisk je tedy výrazně nižší než tržby. To je však obvyklé ve všech odvětvích ekonomiky.
„Často slýcháme, že takovýto manažer si z výdělku vezme klidně i polovinu,” dodala Pšenicová.
Sdružení se dlouhodobě snaží bojovat s předsudky o prostituci, kvůli nimž například ženy často neoznámí, že je zákazník znásilnil nebo jim jinak ublížil.
Nizozemská vs švédská cesta
Například v Nizozemsku v roce 2000 prostituci zcela legalizovali a příjmy z ní tak podléhají zdanění. Vlastníci podniků nabízejících erotické služby si musí opatřit podnikatelské oprávnění a dodržovat místní vyhlášky.
Naopak Švédsko se vydalo represivní cestou, někdy nazývanou severský model, kdy kriminalizuje zákazníky prostitutek. Organizace hájící práva sexuálních pracovnic a pracovníků však tento přístup kritizují s tím, že vede k nárůstu násilí páchaného na prostitutkách.
V České republice sice prodej erotických služeb ani jejich využívání nejsou kriminalizovány, nicméně existuje zde zákon o kuplířství. Ten kriminalizuje především majitele podniku, respektive kohokoliv, kdo prostitutkám poskytuje prostory či marketingový servis. O plnou legalizaci se v minulosti pokoušel poslanec Viktor Paggio, který byl zvolen za Věci veřejné.