Článek
Vyslaní pracovníci jsou zaměstnanci, které jejich zaměstnavatel vyslal do jiného členského státu EU za účelem dočasného výkonu práce, například na stavbě, na stáže a podobně. Ti mají dle směrnice dostávat minimálně stejný plat a benefity, jaké za stejnou práci berou zaměstnanci v hostitelské zemi.
Nemělo by se tak už stávat, že například česká firma vyšle na stavbu v Británii tým zedníků za platy, které obvykle hradí v Česku. Nově by jim měla hradit minimální mzdu či stravné určené britskými úřady.
Směrnice také výslovně uvádí, že náklady na cestovné, stravu a ubytování hradí zaměstnavatel a nemůže je strhávat z výdělku pracovníka. Zaměstnance je možné vyslat maximálně na 12 měsíců a poté pobyt prodloužit nejdéle o šest měsíců.
Směrnice se netýká řidičů kamiónů, jejich postavení by měl v budoucnu řešit zvláštní předpis. Zatím tedy nedojde k tomu, čeho se báli tuzemští dopravci - že by třeba v Německu museli řidičům platit německé mzdy, a ztratili by tak konkurenční výhodu.
Na změnách směrnice o pravidlech takového vysílání, především pokud jde o platové podmínky, trvala hlavně Francie. Naopak především země střední a východní Evropy se stavěly proti. Země mají na uvedení pravidel do praxe dva roky.