Pokud vezmeme za srovnávací základ průměrnou mzdu právě v Rakousku pohybující se okolo 2 500 eur a mzdy v přistupujících zemích, jsou rozdíly propastné, upozorňuje ekonomka Růžena Vintrová ve studii ke strategii EU z hlediska nových členských zemí. Poukazuje přitom na mzdy 299 eur v Lotyšsku, 311 v Litvě, 346 eur na Slovensku, ale i 544 v Maďarsku či 532 eur v Česku.

Vymyká se Slovinsko, ale i tamních 1 085 eur netvoří ani polovinu průměrné rakouské mzdy. Propast z pohledu kupní síly a reálné mzdy zatím vyrovnávají nižší ceny, kdy poměr reálné mzdy v Česku a Rakousku je na úrovni 43 procent.

Rychlejší růst

Nové členské země však chudí příbuzní přesto rozhodně nejsou. Prakticky u všech nových zemí zaznamenáváme podstatně rychlejší hospodářský růst než v tradičních unijních zemích (3-5procentní proti 1-2procentnímu ve starých členských zemích), a to přesto, že se pohybují ve stejném ekonomickém prostoru jako původní evropská "patnáctka". 

Navíc tyto země zahájily svoji transformaci hospodářství nikoli na zelené louce, ale někde technologicky "uprostřed" mezi ekonomicky nejvyspělejšími zeměmi a třetím světem. Země mají velký růstový potenciál, možnosti rozvíjet dopravu, budovat průmyslové zóny, což "zastavěná" západní Evropa bez velkých nevyužitých prostor prostě již nemá.

Mzdy, produktivita práce a cenová hladina ve vybraných EU
země mzda (v eurech) produktivita práce (v%) relativní cenová hladina (v%)
Rakousko 2496 100 101
Maďarsko 544 52 65
Česko 532 51 64
Polsko 499 52 51
Slovensko 346 42 56
pozn: 1. průměrná hrubá měsíční mzda v eurech, 2. produktivita práce (Rakousko=100), 3. relativní cenová hladina (EU15=100, rok 2002) 

Největší výhoda - lidi

Nové členské země na rozdíl od staré západní Evropy mají jednu podstatnou výhodu. Je jí lidský kapitál, tvrdí Vintrová. 

V nových členských zemích reálně existuje na evropské poměry levná a přitom kvalifikovaná a přizpůsobivá pracovní síla, schopná improvizace, technicky zdatná, píše ve studii. Její silný tlak na celoevropském pracovním trhu by mohl výrazně snížit vysoké pracovní náklady a motivovat poněkud zhýčkané obyvatele západních zemí, zvyklé na vysokou míru ochrany pracovních míst a vysoké sociální dávky, jež nejsou udržitelné, k vyššímu výkonu, píše Vintrová.

Celkové náklady práce v nově přistupujících zemích jsou výrazně nižší než ve vyspělých zemích EU. I proto se tradiční země Evropské unie brání omezením volného pohybu pracovních sil.

Západoevropské odborové centrály proto dávno před připojením nových zemí prosazovaly zákaz či omezení pohybu pracovních sil a dokázaly v tomto směru vyvinout na vlády svých zemí obdivuhodný tlak, shodují se ekonomičtí experti.