Ten je totiž odvozen od překladu názvu města České Budějovice a podle předběžného rozhodnutí WTO nemůže být značka podle zeměpisného původu uplatněna při svém překladu. O předběžném rozhodnutí WTO informoval list Financial Times.

V tomto případě spor vedla celá EU proti Spojeným států a Austrálii o to, zda mohou i neevropské firmy používat známky založené na označení zeměpisného původu. EU to chtěla zakázat, WTO ji však podle Financial Times nepodpořila. Značky jako Budějovický Budvar, Parmská šunka nebo vín Champagne a Beuajolais budou moci vyrábět i jiné firmy.

Evropská komise ihned pořela, že by WTO s něčím takovým souhlasila. Prý jen měl vůči návrhu výhrady, které jdou snadno splnit. Od USA navíc bylo nefér, že o rozhodnutí WTO informovala.

EU požadovala, aby v zámoří mohly tyto výrobky prodávat jen ty společnosti, kterým přímo evropský výrobce udělí licenci. Dosud se často dělo to, že název si tamní firma nechala zaregistrovat jako značku a výrobky se stejným názvem tam teď nikdo jiný nesmí prodávat.

Ani pravý výrobce parmské šunky z Itálie. V noha zemích byl název chápán obecně a vyráběl ho kdokoliv. To Evropě vadilo. USA zase namítaly, že Evropa se stejně chová k výrobkům, které mají původ v USA.

Návrat šampaňského

Pokud ve zprávě WTO, která má být hotová přibližně za rok, budou předběžné závěry potvrzeny, mohly by firmy například opět označovat sekt jako šampaňské. I v tomto případě by totiž šlo o překlad, na který by se ochrana podle zeměpisného původu nevztahovala. Totéž by platilo i u burgundského. Tyto potraviny jsou zatím na zvláštním seznamu EU, který má být dále rozšířen.